Většina z obyvatel naší republiky si pod názvem Morava představí Pálavu a vinohrady pod ní. Morava je však daleko rozlehlejší. Kdo jsou Moravané a jak hájí svou identitu?

V Čechách se pije pivo a na Moravě víno. To je asi hlavní rozlišovací kritérium většiny obyvatel České republiky. Ovšem Morava není jen vinařské území pod Pálavou. Hranice s Čechami vede západně od Dačic, pak kolem Jihlavy, Vysočinou, dotýká se Žďáru nad Sázavou, aby se západně od Svitav dostala až na sever, ke Kralickému Sněžníku. Tam končí hranice s Čechami a začíná se Slezskem, vedoucí až k přehradě Šance u hranic se Slovenskem.

Současná podoba správy a samosprávy neodpovídá ani geografické ani sídelní struktuře ČR. Ta se rozvíjela podél vodních toků a takto je koncipována i dopravní infrastruktura. Vznikly tak tři makroregionální soustavy oddělené hřebenem Českomoravské vrchoviny a Jeseníků, které jsou i rozvodím a úmořím tří moří – Labe odvádí vodu Čech do moře Severního, Dunaj vodu Moravy do moře Černého a Odra vodu Slezska do moře Baltského. Rozparcelovat, často nelogicky, tyto přirozené celky a navíc vytvořit z hraničního lesnatého území kraj Vysočina, je stejné jako spojit Šumavu a její bavorskou polovinu do jednoho kraje. Krajské uspořádání nemá ani historickou analogii. Před rokem 1948 byla naše území po tisíc let vždy spravováno z úrovně zemí. Pokud se užíval pojem kraj, šlo vždy jen o vymezení území okrsků statní správy (policie, soudy), s velikosti větších okresů. Nebylo by lepší vrátit se k zemskému zřízení, které by bylo pravděpodobně i levnější? To je otázka jistě aktuální.

Pro Moravu a Moravany má současný centralistický systém ČR ještě jeden negativní rozměr. Z různých důvodů se postupně přestaly v tomto státě vyučovat dějiny Moravy a výuka se zúžila na dějiny Čech. Moravská historie tak přežívá na Moravě díky ústní tradici a snaze několika historických spolků. Trochu to připomíná středověk. Dnes jsou pro většinu lidí v Čechách, ale i pro mnohé na Moravě, zcela překvapivá zjištění, že Moravské markrabství nikdy nebylo součástí Českého království, nebo že Morava měla až do roku 1918 vždy vlastní parlament, který nikdy nepodléhal tomu českému. Zcela neznámé jsou skutečnosti, že poprava 27 tzv. českých pánů, se týkala jen české šlechty a s Moravany byl veden soud zvlášť (popraven byl jen Václav Bítovský z Bítova o několik let později v Brně a z více důvodů). Že po Václavu IV. nastoupil na královský trůn Svaté říše Římské Jošt Moravský, který sídlil v Brně a ne Zikmund, jak uvádějí školní učebnice. Případně z nejstarších dějin, zcela zavádějící tvrzení, že tzv. Velká Morava (která se tak nikdy nejmenovala) zanikla po sto letech existence pod náporem Maďarů a její vylidněné území bylo o dalších sto let později obsazeno a znovu kolonizováno z Čech. Ve skutečnosti stát, který můžeme nazývat Stará Morava, existoval minimálně tři století. Maďary byl oslaben a výrazně zmenšil ovládaná území, ale nebyl obsazen. V jedenáctém století česká vojska přišla do osídlené a bráněné země a začlenění Moravy do rodícího se českého státu bylo stejné jako obsazení Walesu Angličany. Bylo to stejné jako kdekoliv jinde v Evropě té doby. Vraždění, plenění a drancování. Silnější nakonec zvítězil. To vše jsou jen zlomky z bohatých dějin Moravy, kterou se naše dětí neučí a v centru není zájem aby se ji dozvěděli.

Samozřejmě, přívětivá a slunečná Jižní Morava je něco jiného, než drsná Severní Morava, hraničící se Slezskem. Na Jižní Moravě můžeme najít největší počet věřících a plné kostely, což se v Čechách jen tak nevidí. Hody a průvody v krojích, bitky o Májku, opravdu různorodá nářečí nalezneme jen na Moravě. Stejně jako zvláštní stavby v podobě vinných sklepů, lemující jako celé ulice periferie moravských vesnic. Na vánočních stromcích se vyvěšuje takzvaná „Moravská hvězda“. Tato ozdoba je známa nejen u nás, ale i v Německu, Británii, Kanadě a jiných zemích. O moravské tradice se dnes stará Moravská Národní Obec a pár dalších spolků, nicméně žádný oficiální vládní orgán. To je trochu škoda.

Na každé výročí příchodu Cyrila a Metoděje – moravských věrozvěstů – pořádá již zmíněná Moravská Národní Obec akci vyvěšování moravských vlajek na radnicích krajů, měst a obcí. To je asi jediná situace, kdy se dnes můžeme s moravskou vlajkou ve velkém počtu setkat. Nicméně, poslední léta více než 1000 obcí na Moravě a ve Slezsku vyvěšuje moravskou vlajku a popularita této události stoupá. Možná, že kvůli tomu i některé známé sportovní kluby, jako jsou fotbalová Zbrojovka či hokejová Kometa, na svých zápasech moravskou vlajku též vyvěšují. I kdyby se ale někdy Morava přeci jen dočkala autonomie, český lev a moravská orlice se od sebe neodloučí. Mají se totiž rádi a žijí spolu v míru už tisíc let. Autonomní Morava zanikla v roce 1948, tedy o rok později než dříve popisované Prusko, a od té doby na ni marně čeká.

http://magazin.cz/cestovani/11029-vite-kde-vsude-se-nachazi-morava?fbclid=IwAR0xFOm6A3vWlkFUEjSnNAM4uSC9a1u_OOd1w5p_Uxh13WZZHD7sTTdn_GU – kráceno