Rok 1618. Protestantští stavové české a německé národnosti v Českém království povstali na obranu svobody vyznání v Čechách. Karel St. ze Žerotína se pokusil ve Vídni zprostředkovat smír mezi českými stavy a císařem Matyášem II., avšak bezvýsledně.

Na zemském sněmu Moravského markrabství v Olomouci žádali poslové českých stavů, aby se Moravané připojili k povstání. Přičiněním Karla St. ze Žerotína, který poukázal na neblahý ohlas povstání v Evropě a nepokládal za možné, že by povstání v Čechách mělo úspěch, zemský sněm zamítl žádost českých stavů a pro obranu Moravy se rozhodl postavit vojsko (2000 jezdců, 3000 pěších) v čele s Albrechtem z Valdštejna, Jiřím z Náchodka a Petrem Sedlnickým, kteří měli u Jihlavy bránit moravské hranice. Zároveň byla vyslána moravská deputace vedená kardinálem Dietrichštejnem, Lichteištejnem a Žerotínem do Vídně, kde se měla pokusit dosáhnout smíru.

Na zemském sněmu Moravského markrabství v Brně žádal Ferdinand II. jménem císaře, aby stavové povolili průchod císařského vojska do Čech a aby polovinu svého vojska dali k dispozici císaři. K první žádosti byl vysloven souhlas, druhá byla zamítnuta stejně jako nová žádost českých stavů, aby se Moravané připojili k jejich povstání. Moravští stavové však císaře žádali, aby se v Praze pokusil docílit smír. Moravské poselstvo v čele s Karlem St. ze Žerotína se svými mírovými snahami na sněmu Českého království neuspělo.

Po porážce císařského vojska u Pelhřimova, kterou jim připravilo české vojsko Matyáše Thurna, se moravská vojenská hotovost u Jihlavy rozešla.

Na výtky z Čech, že brání Moravě připojit se k českému povstání, prohlašoval Karel St. ze Žerotína, že proti Čechům ničeho neučinil, že nepovažuje jejich při za bezprávnou, avšak neschvaluje způsob, jakým ji vedou, neboť tím ohrožují okolní země a přispívají k k záhubě celé říše. „Čechové se snaží stát se slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní.“

Na zemském sněmu Moravského markrabství v Brně žádali císařští komisaři, aby Morava zachovala věrnost císaři a svému markrabímu.

České poselstvo v čele s Matyášem Thurnem se znovu pokusilo přimět Moravany ke společnému postupu. Sněm této žádosti nevyhověl a usnesl se i za přítomnosti katolických stavů, doporučit císaři mírové vyrovnání s Čechy.

Pramen: Lubomír E. Havlík, MORAVSKÉ LETOPISY (Dějiny Moravy v datech), tisk Polygra, a.s., Brno 1993