Senátor pan Jaroslav K u b e r a
Valdštejnské náměstí 17/4
Praha 1, 118 01

Vážený pane senátore!

Jsem srdcem, rozumem, vztahem ke své rodné zemi a k odkazu obou svých rodičů, otce i matky, Moravan a nesmírně mě trápí a jsem z toho denně zarmoucený, ale stejnou měrou i rozhněvaný, jak se vrcholní politikové, správní složky a instituce našeho státu, média, především tzv. veřejnoprávní televize, Česká wikipedie, ČTK a další organizace staví velkopansky a nepřátelsky k Moravě. Vadí mi rozdělení naší republiky na kraje, které jsou téměř totožné s kraji, jak je zákonem 280 z roku 1948 prosadila totalitní a dle zákona 198/1993 „zločinná a zavrženíhodná KSČ“. Vadí mi, jak necitlivě, bezohledně byly, aniž se kdo obyvatel Moravy ptal, a mne se to osobně týká, části historického území Moravě odňaty a připojeny ke krajům českým, např. Dačicko nebo Svitavsko. Moravská Třebová i Česká Třebová dnes patří Pardubicím. To je nelogické, urážlivé, ale zároveň i komické. Pramen řeky, která dala jméno mé rodné zemi a jež je pro mne posvátná, byl Moravě zlovolným politickým rozhodnutím uzurpován a včleněn rovněž do Pardubického kraje. To je opět potupné a urážlivé, a trvale to ve mně vyvolává velké rozhořčení. Olomoucká arcidiecéze, které náležím, historický status quo zachovává. V důsledku toho katolíci, žijící na severozápadě Moravy, žijí současně v Čechách i na Moravě. Další česká fraška.

Když zástupce veřejného ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček po svém pověření výkonem funkce veřejného ochránce práv v naší republice odcházel z Prahy do Brna, v žertu se vyjádřil, že odchází do gubernie. Proč ne, vždyť odcházel z „Prahy, hlavního města“ (název – opět legrační, co třeba Paříž, hlavní město?) do končin, které jsou dobré akorát tak na vybírání daní a jejich odvody do Prahy. Skvělý výrok člověka, který odchází z Prahy do někdejšího moravského zemského hlavního města Brna vykonávat funkci ochránce práv!

Vedoucí sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny RNDr. Milan Pospíšil v odpovědi na můj dopis ze dne 2. října 2008, a tím zároveň i na několik mých předchozích dopisů, mi sdělil stanovisko Úřadu vlády, že Moravané mají sledovat, co dělají Češi, a veškeré moravské veřejné aktivity mají mít pouze komplementární, tedy doplňující, doplňkový charakter k tomu, co se děje v Praze, resp. v Čechách. Moravané mají podle Rady vlády odhlédnout od kulturní jedinečnosti své země, popřít svou moravskou identitu, zapřít své moravské sebevědomí a veškeré své aktivity mají směřovat pouze k obohacení národa českého. Cituji: „Po všech stránkách plodnější však bude pojímání všech těchto aktivit jako komplementární obohacení národa českého než jako vytváření (moravských – vložil JK) rozdílů v protikladu k němu.“ Komplementární – doplňující (Slovník cizích slov, Praha 1966, str. 249), doplňkový (ABZ slovník českých synonym). To zní přímo zpupně! „Člověk smí na jiného shlížet shora pouze tehdy, když mu pomáhá postavit se na nohy“ (Gabriel Garcia Márquez, nositel Nobelovy ceny za literaturu).

Zcela odlišný názor mi v osobním dopise ze dne 15. ledna 2009 sdělil prezident republiky, v té době nejvyšší státní představitel, Václav Klaus. Cituji: „… je pravdou, že dnešní územně správní členění naší republiky nerespektuje historické hranice, ale vždy, když cestuji po republice a přejíždím historickou hranici, cítím, jako celoživotní Pražák možná o to výrazněji, rozdíly mezi těmito historickými územími danými specifičností kultury, jazyka, tradicemi i hrdostí místních obyvatel. Vždy jsem respektoval a citlivě vnímal, že Česká republika se nerovná Čechy, ale že do ní neodmyslitelně patří i Morava a Slezsko… Ze setkání s občany Moravy i z jejich reakcí jsem přesvědčen, že důležitostí ochrany identity jsou si dobře vědomi, jsou na svou národnost hrdí a bedlivě ji chrání. A to je dobře.“

Kdyby se obdobným direktivním pokynem, jakého se mi dostalo od Rady vlády, řídil ve své tvůrčí činnosti Leoš Janáček, kterého litomyšlský rodák Zdeněk Nejedlý, ministr Gottwaldovy vlády, jeden z těch, kdo se podepsali pod zákon 280/1948 o zrušení Země moravskoslezské, vytrvale označoval pro jeho originální tvůrčí metodu a moravské vlastenectví za „nekultivovaného primitiva, diletanta a moravského separatistu“, nebyl by dnes vnímán jako umělec světového významu, ale jako neznámý lokální hudební skladatel, poslušně se podřizující názorům a vkusu Prahy. Paradoxní je, že dnes je tato skvostná osobnost moravské hudební kultury, tento zakladatel a několikaletý předseda dosud existujícího Klubu moravských skladatelů, označován Prahou za českého hudebního skladatele, a když v některém ze svých novinových příspěvku použiji v souvislosti s Janáčkem přívlastek „moravský“, je z textu bez mého souhlasu okamžitě odstraněn. Vadí mi, že Morava, která dle Ústavy České republiky stále existuje, cituji: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, … “, nemá vlastní, na Praze nezávislou veřejnoprávní televizi. Podle Prahy ji samozřejmě ani nepotřebuje, protože ve smyslu výše citovaného vyjádření Úřadu vlády aktivity, které se rodí na Moravě, mají mít nikoliv svébytný, ale pouze doplňující charakter směřující k podpoře toho, k čemu směřuje Praha.

Připomínám však, že ne všichni občané našeho státu se považují za Čechy. Při posledním sčítání lidu se více než 631 tisíc občanů přihlásilo k národnosti moravské. A to není málo. Stát Černá Hora má souhrnně 620 tisíc obyvatel, přitom samotných Černohorců žije v Černé Hoře méně než polovina, pouze 45%, tj. 279 tisíc. Stát Lucembursko tvoří ve srovnání s počtem obyvatel České republiky hlásících se k moravské národnosti ještě méně obyvatel – 492 tisíc, z toho občanů lucemburské národnosti je pouze 310 tisíc.

Pane senátore, zastávám názor, že každá akce vyvolává reakci, každý tlak vyvolává protitlak. Je nemálo Moravanů, a tímto pojmenováním nemyslím jen ty, kteří se hlásí přímo k moravské národnosti, myslím tím i ty Moravany, kteří se hlásí k Moravě jako ke své rodné zemi a k zemi svých předků, těch dávných i těch žijících, jimž cílené české protimoravské tlaky, snahy o oslabení či přímo odstranění všeho zřetelně moravského, nesmírně vadí. Jsou různé názory, jak postupovat, aby se podařilo obnovit tisíciletou moravskou svébytnost. Jeden z nich můžeme vyčíst např. z článku Sto roků čekání na obnovu Moravy ( Internetový deník Moravský národ, 27. října 2018). Dle něj pokračovat v psaní dopisů, požadovat obnovu Moravy a Slezska prostřednictvím českých politických institucí, které jsou založeny na centralistických, nacionalisticky zaměřených pražských politicích, žadonit v Praze o spravedlnost pro Moravu nemá smysl. Je to ponižující plýtvání energií bez užitku. Je třeba hledat jinou cestu. Je třeba se připravovat na revoluci, „revoluci, která byla občanům v roce 1989 uloupena“. Je to opravdu ta jediná cesta, která teď Moravanům zbývá? Čekat na revoluci? V současné době netrpí občané našeho státu nouzí. Ani ti, kdo nepracují, protože se jim nechce pracovat, netrpí hladem, uspokojivě se oblékají a mají střechu nad hlavou. Pokud však dojde k recesi, nebude na splátky hypoték a jiných dluhů, nebude práce, nebude dostatek financí na dosavadní vysoké sociální dávky, nálady se změní. Atmosféra v zemi není tak klidná a bezproblémová, aby nemohlo dojít k nějakým výrazným nepokojům. Na to mají Moravané čekat?

Zemské cítění na Moravě je silné, a Praha o tom nechce vědět. Více než tisíc čtyři sta obecních a městských úřadů bez ohledu na jejich aktuální politické vedení rok co rok na svátek sv. Cyrila a Metoděje i jindy, některé z nich celoročně, vyvěšuje na radnici, na faře i jinde moravskou vlajku, posvěcenou před osmi lety moravským arcibiskupem Mons. Graubnerem v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě, nejvýznamnějším moravském poutním místě, symbolem moravské státnosti. A tento počet se trvale rok od roku zvyšuje. Solidárně se začínají připojovat dokonce i některé obce v Čechách a na Slovensku (viz internetový Seznam obcí a podrobná mapa pod heslem Za Moravu, Vyvěsíme). Obracím se tímto dopisem na Vás, pane senátore, protože před časem jsem někde zavadil očima o poznámku, že „senátor Kubera by nebyl proti obnovení zemského zřízení v České republice“. A dodávám, že dle písemného sdělení Ministerstva spravedlnosti (dopis ze dne 29.12.2008, čj. 521/2008-LO-SP/2) je Usnesení Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky ze dne 9.5. 1990 o obnovení moravsko-slezské samosprávy (US01/90) stále platné! S přáním pevného zdraví a zdaru ve Vašich politických aktivitách a zároveň s prosbou vyslovenou v naší moravské cyrilometodějské duchovní písni:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Jiří Kvapil,
Špačkova 6,
636 00 B r n o

  1. listopadu 2018

Přílohy:
1) internetový článek Sto roků čekání na obnovu Moravy
2) dopis prezidenta Václava Klause (v kopii)

dr. Jiří Kvapil, signatář Deklarace moravského národa