Včera 9. února 2018 začala olympiáda 2018 v jihokorejském městě Pchjongčchangu, jedna z vrcholných celosvětových událostí. Ač lidé chtějí nebo nechtějí, přijdou do kontaktu s olympiádou. Drtivá většina, ale tuto událost bude sama vyhledávat a fandit svým barvám.

Na olympiádu se lze dívat z několika pohledů.

  •  co přinese nebo již přinesla lidem v místě, ve kterém žijí
  • co přinese lidem, kteří na tom vydělají peníze
  • co přinese lidem, které vyhnali, pobořili jejich domy, aby tam postavili stadion či jinou budovu

Po sportovní stránce, komu nebo čemu mám fandit? Lidem, kteří  si ničí zdraví, aby byli NEJ na světě a pak na stará kolena se léčili z nemocí zapříčiněné vrcholovým sportem? Sportovním úspěchům nebo neúspěchům (slzy radostí i smutku)? Není sport dnes též o politice a nehrozí zneužití ? Otázek pro a proti je mnoho. Pořádat olympiádu takto megalomansky se mně osobně nelíbí, ale to je tak všechno co proti tomu mohu říci.

Jelikož nejsu Čech, ale su Moravan, komu mám fandit? Čechům, kteří jediní zastupují Českou republiku. Podle médií hrají a závodí jen za Česko nikoliv za celou ČR, kde pro Moravany a Slezany oficiálně není místo. Su Moravan a jako občan ČR se s národním mužstvem Čechů nemohu ztotožnit. Když se bude Čechům dařit tak proč ne, medaili si jistě zaslouží.

Celkově, ale držím palce všem sportovcům, kteří čestně chtějí zvítězit, bez rozdílu ze které části světa jsou. V kolektivních sportech budu držet palce našim blízkým bratrům a sestrám ze Slovenska a to za podporu, kterou nám Moravanům projevují. Už jen tím, že nás Moravany oficiálně uznali jako národnostní menšinu, ale i dalšími projevy podpory.

Na závěr bych chtěl popřát všem organizátorům, hladký průběh her. Sportovcům a fanouškům, aby si užili soutěže a vše proběhlo v duchu hesla Pierre de Coubertina:  „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“.

Antonín Ševčík, signatář Deklarace moravského národa