To, že pro některé politické reprezentanty České republiky představuje moravská národnost něco absolutně nepřijatelného, dokladuje ve své době zveřejněný dopis zmocněnce vlády ČR pro lidská práva Petra Uhla ze dne 26.7.2000 místopředsedovi vlády Pálu Csákymu ve věci moravské národnosti před sčítáním lidu v roce 2001 na Slovensku. Dopis dostal k dispozici a následně zveřejnil zástupce moravské národnostní menšiny ve slovenské Radě pro národnosti Stanislav Dolák.

Z dopisu uvádíme:

Vážený pane Místopředsedo vlády,

dovolte mi, abych se svobodně vyjádřil k problematice tzv. moravské národnosti. Předesílám, že předkládám pouze svůj názor jako předseda Rady pro národnosti vlády a že nevznáším žádné požadavky, neosobuji si ani právo radit k nějakému postupu. Myslím si však, že při dalším rozhodování by slovenské státní orgány měly znát i mé stanovisko.

Stejně jako na Slovensku je i v České republice příslušnost k národnosti věcí svobodného rozhodnutí každé fyzické osoby. Každý se tedy může hlásit k národnosti hanácké, horalské, zemplínské, bavorské, sedmihradské či sikulské (szekelské). I když se k tzv. moravské národnosti při sčítání lidu v roce 1991 „přihlásilo“ celkem 1 milion 362 tisíc lidí (a dalších 44 tisíc ke „slezské“) z celkového očtu necelých 4 milionů historické Moravy a československé ( dnes české) části Slezska, byla tato „volba“ často manipulována místními sčítacími komisaři.
.
.
Pro statistické účely a pro účely různých zpráv sekretariát Rady pro národnosti připojuje „moravskou“ a „slezskou“ národnost do české.
.
.
Moravané jsou české národnosti ( a případně slovenské, německé, polské atd.) proto, že se v ohromné většině za Čechy (Slováky, Němce, Poláky atd.) považují.
.
.
Podle mých osobních zkušeností z Moravy, kam často jezdím, tam neexistuje výrazné procento obyvatelstva, chápající své moravanství jako národnost, vylučující národnost českou. Kdyby tomu tak bylo, uznal by stát takovou národnost, stejně jako by uznal valašskou, chodskou, nebo záhoráckou.
.
.
Prosazování moravské „národnosti“ je politickým postupem, v němž se snaží někteří lidé na Moravě a na Slovensku získat nějaké postavení, peníze či vliv. Nemá to nic společného ani s reálnými potřebami kulturními, ani s ústavní či zákonnou povinností státu chránit menšiny a vyloučit etnickou diskriminaci či odnárodňování. A tu se obávám, že členství „moravského“ zástupce ve slovcenské Radě pro národnosti, který tam byl jmenován v době vlády Vladimíra Mečiara a nynější úvahy oficializovat „moravskou národnost“ na tiskopise, vydaném pro sčítání lidu slovenskými orgány, jen tyto nelegitimní politické snahy posilují.

S pozdravem Petr Uhl

Vážený pan
Pál Csáky
místopředseda vlády
Bratislava