Poučíme se ze situace v Katalánsku?

V dnešních dnech není snad Moravanky a Moravana, kteří by neshlíželi se sympatiemi a respektem ke katalánskému lidu. Sympatie směřují především ke snaze Katalánců prosadit své právo na sebeurčení a v referendu rozhodnout o budoucnosti své země. Bylo to obdivuhodné úsilí statisíců Katalánců zúčastnit se referenda i přesto, že jim v tom brutálním způsobem bránily desetitisíce příslušníků policie, vyslaných centrální španělskou vládou.

Pro nás Moravany by mělo být důležité si na základě událostí v Katalánsku uvědomit některé podstatné skutečnosti.

• Ve věci budoucnosti Katalánska je drtivá většina Katalánců jednotná. Není vůbec rozdíl mezi mladými nebo starými, mezi obyvateli velkých měst nebo vesnic, mezi dělníky nebo intelektuály, mezi voliči pravicových nebo levicových stran.
• Centrální španělská vláda bránila všemi jí dostupnými prostředky svobodnému projevu svého lidu v lidovém hlasování.
• Žádný z představitelů Evropské unie nepodpořil úsilí katalánského lidu rozhodnout si o své budoucnosti např. s odkazem na základní motto EU „jednotná v rozmanitosti“, nebo s odůvodněním prvního kroku k Evropě regionů
• Většina představitelů parlamentních stran v České republice sice na jedné straně odsoudila brutální násilí španělské policie, kterým se snažilo zabránit katalánskému referendu, ale na straně druhé konstatovala, že je to vnitřní záležitost Španělska.
• Prezident České Republiky sice konstatoval, že referendum v Katalánsku ukázalo začínající regionalizaci Evropy, ale svou úpornou snahou o prosazení jednoslovného názvu pro Českou republiku, spolu s většinou představitelů vládních stran, dává jasně najevo, že v případné regionálně federalizované Evropě je podle nich místo pouze pro Czechii.

Jaké poučení bychom si tedy my Moravané mohli vzít ze situace, která vznikla okolo referenda v Katalánsku při vědomí toho, že nás čeká ještě dlouhá cesta k tomu, abychom Moravu dostali alespoň do takového územně správního a ústavně právního stavu, v jakém je dnes Katalánsko?

Žádné občanské promoravské aktivity nám sami o sobě nepomohou, přesto, že jsou velmi důležité pro moravskou osvětu a šíření moravského povědomí. Nepomohou nám ani petice, ani interpelace, směřované k představitelů pražských politických stran nebo k orgánům Evropské Unie nebo Rady Evropy. Nepomůže nám ani čekání na nějakou reformu Evropské Unie, která by dala možnost volby lidem v historických evropských regionech jestli má, nebo nemá být jejich země součásti nějaké Evropy regionů. A už vůbec nám nepomůže diskuse na internetu a sociálních sítích na téma, kdo je dobrý a kdo špatný Moravan.

Současný neutěšený stav Moravy můžeme změnit jen v případě, když se budeme podílet na celostátní polické moci a budeme mít možnost navrhovat zákony, které situaci Moravy změní. Ta šance v případě podzimních parlamentních voleb tady je, malá, ale po více jak dvaceti letech, alespoň nějaká. Je jen na nás Moravanech, jestli upřednostníme před šancí pro Moravu ideologické hledisko, nebo stejně jako Katalánci se budeme snažit všichni společně této šance využít.

Doslova a do písmene platí v tomto případě slova Marka Twaina: „Nejjistější místo, kde naleznete pomocnou ruku, je na konci vašeho ramene.“

Pavel Dohnal, mluvčí Moravské národní iniciativy