Po zániku Velkomoravské říše někdy po roce 906 písemné prameny utichají. Pomineme-li několik kusých zmínek, nemáme takřka žádnou představu o moravské společnosti 10. století. Moravané na téměř celé jedno století mizí z dějin. Objevují se až na začátku 11. století jako spojenci polského krále Boleslava Chrabrého. Morava se stala okolo roku 1003 na zhruba dvě desetiletí součástí polského státu. Lze usuzovat, že šlo o dobrovolný svazek. Z polské strany se patrně jednalo o jakousi formu protektorátu. Poláci měli rozmístěné své posádky například v Přerově či Pustiměři a dost možná od Moravanů vybírali tribut. O vzájemné důvěře svědčí i fakt, že většina země byla ponechána místním velmožům. Je zvláštní, že se zde ani sto let po pádu Mojmírovců nevytvořila žádná centrální moc. Roku 1017 Moravané přepadli a pobili početný oddíl Bavorů. Rovněž je jim připisován nájezd do Čech, kde se dokonce zmocnili nějaké blíže nespecifikované pevnosti. Na zpáteční cestě však byli rozprášeni rakouským markrabětem Jindřichem. Polský zájem se však roku 1018 přesunul na východ a slabě bráněná Morava, navíc bez silné vlády, se stala snadnou kořistí českého knížete Oldřicha.

Pronikání přemyslovců na Moravu se dělo již delší dobu. Minimálně sever země a zejména Olomoucko bylo krátce pod českým vlivem již za vlády knížat Boleslava I. a Boleslava II. Tím si lze vysvětlit, proč mělo Olomoucko vždy výrazně bližší vztah k Čechám, zatímco jih země se tradičně obracel k Podunají. Ohledně samotného data dobytí Moravy se historické prameny různí. Současní dějepisci se kloní k názoru, že proběhlo už okolo roku 1018, starší zdroje uvádějí až rok 1029. Ať tak či onak, české vojsko vedené Oldřichovým synem Břetislavem poměrně rychle dobylo moravské hrady hájené polskomoravskými oddíly a opanovalo zemi až po Karpaty. Zbytek moravského území zabrali Uhři. Kosmova kronika dodává, že stovky Poláků byly zajaty a prodány jako otroci do Uher. Je velmi pravděpodobné, že mezi nimi bylo též mnoho urozených Moravanů, které dobyvatelé považovali za nepřátele. Jejich místo zaujali členové Břetislavovi vojenské družiny.

Morava tímto definitivně ztrácí samostatnost a dostává se do područí Čech jako nárazníkové pásmo proti polskému a uherskému státu. Zpočátku kníže Břetislav spravoval zemi z olomouckého hradu jako jeden celek. Panovníkovu autoritu i obranu země měla zajistit nově budovaná hradská soustava zahrnující mimojiné Olomouc, Znojmo, Bítov, Břeclav, Pustiměř, Přerov, Spytihněv atd. Teprve krátce před svou smrtí roku 1055 kníže rozhodl, že Moravu rozdělí na dva díly – Olomoucký a Brněnský. Zde měli vládnout Břetislavovi mladší synové dokud se neuvolní knížecí stolec v Praze. Časem se z brněnského dílu vyčlenil ještě díl znojemský, čímž se ustálilo dělení země na tři údělná knížectví Olomouc, Brno a Znojmo. Zároveň je třeba si povšimnout, že Morava nezmizela a nestala se beztvarou součástí Čech. Pro Přemyslovce bylo výhodné prohlásit se za dědice Velké Moravy a tvrdit, že navazují na dílo krále Svatopluka a arcibikupa Metoděje. Morava byla klíčem k získání výlučnosti mezi slovanskými národy i pro možný zisk královské či arcibiskupské hodnosti. V době vrcholného středověku proto byla velmi oblíbená teorie o přenesení koruny z Moravy do Čech.

zdroj: http://promoravia.blog.cz/1502/pripojeni-moravy-k-ceskemu-statu?fbclid=IwAR3CpM_59w4Fv4hziVsHXt8W2y87pWS0P-nqFF4pwm8zWLtKnA1dak2h2DU