Rusko a my

Ruská hrozba je pro některé zdůvodněním jakýchkoli problémů. Dřív za neúspěchy mohli židé, nyní je to Putin. V době komunismu někteří lidé nadávali na komunisty, když se klepli kladívkem do prstu. Komunisté byli odpovědni za mnohé, ale ne za osobní nešikovnost.

Ruskou hrozbu necítím. Útok přichází od sousedů. Žijeme v době, kdy nám útok od souseda nehrozí. Ruská hrozba je nástrojem politiky těch, kteří pro své zájmy straší lidi a vyvolávají obraz nepřítele. Plní údajnou ruskou hrozbou média, za což jsou placeni, nebo mají temnější zájem zdůvodnit rozsáhlé vojenské nákupy. Pokud se obyvatelstvo cítí bezpečně, špatně se prodávají zbraně. Ovšem militarismus nikdy nebyl cílem sociální demokracie ani českého a moravského národa. Bezpečnostním problémem jsou milióny uprchlíků bloumající Evropou, ne Rusko.

V roce 1990 byla sovětská vojska v Berlíně a na Labi. Od té doby ruská vojska opustila střední Evropu a vyklidila i další území. Naopak NATO se rozšířilo na východ. O vstup do něj usiluje Ukrajina a Gruzie. Rusko se cítí ohroženo. Nevěří tomu, že NATO je obranná organizace, když má za sebou bombardování Jugoslávie a Libye. Z úcty k pravdě nelze bombardování srbských a černohorských měst prezentovat jako obranu nás, Německa nebo Španělska před Srby a Černohorci.

Za posledních 250 let Rusko čelilo opakovaně agresi ze západní Evropy. Útočníky zatlačilo zpět. Pokud by Francie v roce 1812 nezaútočila na Rusko, nebyla by obsazena Paříž. Kdyby Německo nepraktikovalo politiku Drang nach Osten a nepokusilo se dobýt Moskvu, nedostala by se sovětská vojska do Berlína a střední Evropy. Bez německého rozpoutání druhé světové války by Stalin neovládl střední Evropu se vším, co z tohoto vzešlo. Rusové si pamatují útok Francie a Británie na Krym v krymské válce 1854-56. Byla to britská armáda, která se vylodila na Krymu. Ruská armáda nikdy na britských ostrovech nebyla.

Ruská hrozba by byla pro střední Evropu aktuální v případě, že by ze střední Evropy vzešel útok na Rusko. Útok, který by skončil jako útoky předešlé – neúspěchem a protiútokem, který do střední Evropy přivede ruská vojska. Ruský medvěd se těžko rozpohybuje. Když se však dá do boje, často vítězí a po boji se mu z dobytého území nechce.

Nechme ruského medvěda žít jeho život v Rusku a řešme své problémy doma. Ohánění se ruskou hrozbou není nic jiného než tradiční hledání toho, na koho lze svést vlastní neschopnost, včetně volebních neúspěchů

Zdeněk Koudelka, signatář Deklarace moravského národa