Šedesátý osmý z pohledu Moravy a Slezska

V roce 1968 projevila Morava silnou touhu po obnově zemského zřízení, zrušeného komunistickým režimem po jejich puči v roce 1948. Traduje se, že právě Slováci tehdy trojfederaci společného státu odmítli a poté byla uzákoněna dvojfederace. Jak dalece se k tomu vyjadřoval Sovětský svaz, do jehož sféry vlivu jsme tehdy pařili, je otázka. Není jasné, zda to povolili Husákovi za to, že se podujal provést v Československu „normalizaci“, nebo se v této věci Sověti jen „dívali jinam“.

Máme tedy mít za zlé Slovensku a Slovákům, že Morava a naše Slezsko nedosáhly v roce 1968 na samosprávu, která jim historicky bezesporu spravedlivě náleží? Slovensko se tehdy obávalo toho, že proti němu budou stát dva české celky, které budou vůči Slovensku trvale „v přesile“. Přesto však i oni cítili, že Morava je v právu. A tak jejich stanovisko bylo: Pokud se Moravané prohlásí za národ, jako dalšího člena federace Moravu se Slezskem (Moravskoslezskou zemi) podpoříme.

Tehdy se doc.Boleslav Bárta, prostřednictvím silné Společnosti pro Moravu a Slezsko, obrátil s dotazem na moravskou vzdělanou elitu. Ta ovšem prohlášení Moravanů za národ odmítla. Ani se nelze divit. Vždyť silný tlak na Moravany, aby opustili své moravské národní cítění a přidali se k češství, začal už přibližně v polovině 19. století. A následně 1, republika, z jiných důvodů, v propagování češství pokračovala.

Naši předkové učinili velkou chybu, když se tehdy, po polovině 19. století, připojili k češství. S ohledem na tehdejší dobové reálie jim to však těžko můžeme mít za zlé. Je jisté, že Češi z Čech nikdy necítili Moravany jako skutečné Čechy a ani jako sobě rovné a de facto nás vždy oddělovali, což bylo především cítit v ekonomických otázkách, kdy Morava byla při rozhodování vždy v roli jakési pastorkyně. Doklady o tom existují. Když se mělo industriálně za 1. republiky povznést Slovensko, většinou se o to zkrátila na investicích Morava. Čechy pro to zpravidla ze svého rozpočtu obětovaly minimum. Už tehdy započal trend rozevírání nůžek životní úrovně obyvatel Moravy a Slezska a Čech a Prahy. Bohatá a rozvinutá Morava začala postupně proti Čechám a Praze zaostávat.

Dnes je většině Moravanů, kteří se o tuto problematiku zajímají a prostudovali si ji s ohledem na bližší i vzdálenější minulost jasné, že bez renesance moravského národa se spravedlnosti nikdy nedočkáme. A pokud přece, mohla by mít krátké trvání. Vždyť i v Parlamentu České republiky zazněla tvrdá slova jako odpověď na požadavky Moravy. KDYŽ NEJSTE NÁROD, NEMÁTE SE NA MORAVĚ VE SVÝCH POŽADAVCÍCH O CO OPŘÍT ! Tedy – my vašim požadavkům vyhovět nechceme – a ani nemusíme !

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa