Jak to všecko začalo

            Po převratu v roce 1989 jsem si myslel, že došlo ke změně. Že konečně budu moci byt Moravanem, a ne Slovákem, či Čechem.

            Velmi se mne tehdy 1991 dotklo, že na sečítacích arších je kdejaký národ a nárůdek, včetně Cigánů, Moravané tam ale chyběli. Kde hledat nápravu?

            Vydal jsem se do České národní rady. Jejího předsedu Dr. Petra Pitharta z mého požadavku málem trefil šlak. Hrozně se rozčilil a skoro na mne řval, že si mohu byt Movananem, že „…jsem i tak ale pořád i Čechem!“. Jeho komunističtí rodiče ho vychovali tak, že spoluobčané mají spořádaně poslouchat a ne si vymýšlet!! Máme totiž dostatek moci je k tomu donutit!! Pithart – zdá se, že našim starozákonním spoluobčanům se Morava a Moravané příliš  nezamlouvají! Co dodat?

            Ve Federálním shromáždění nebyla situace o moc lepší. Nicméně po druhém či třetím fernetu se dalo mluvit s paní doktorkou Alenou Ovčačíkovou. Nakonec jsem ju přemluvil.

            Ono se toho tehdy už nedalo ale nic moc dělat, bylo tři čtyři dny do sečítání!

            Nicméně ona, jako federální poslankyně, si vynutila tři čtyři minuty v Československé televizi.  Paní doktorka Ovčačíková vystoupila ve večerních zprávách ČST, čili pro celé tehdejší Československo. Jenom klidně a důrazně oznámila, že občané, cítící se být Moravany či Slezany, si mohou tuto svou národnost, na sečítacích arších chybící, na sečítací archy dopsat.

            Pražský palácový převrat 1989 byl dávno dopředu připravován a organisován, snad dokonce i koordinovaně, americkou CIA a ruskou KGB. Prostřednictvím KSČ k tomu používali i konfidenty tehdejší StB. Jedním z nich byl i submisívní Havel (kterého bila jeho první i druhá žena). Za socialismu Havel dával mladým chlapům, chystajícím se do Vídně, telefon na pana „Schwancenegra“. Byli-li povolní, mohli u něj bydlet. Komunisti jim to trpěli. Do  Vídně totiž tehdy cestovaly jen děti komunistických rodičů. (A byli to komunisti, co Havla čtyřikráte zvolili presidentem. Dvakrát za federál a dvakrát za ČNR).

            Ale to jsem se rozepsal, abych objasnil, že Praha vždy byla a zůstane Prahou! V dobré víře, že vše dobře dopadne, Praha nechala sečítání lidu proběhnout.

            Ale ouha!  Asi 1,4 milionu občanů (snad se nepletu) se přihlásilo jako Moravan/ka, či Slezan/ka!! Co teď s tím ?! 

            Ano, co teď s tím?! To jsme pořádně nevěděli ani my, Moravané (a Slezané).

            O nápady nebyla u paní doktorky Ovčačíkové nikdy nouze; realisace zůstávala na mně. Ale to tak tehdy bylo a fertig.

            Paní doktorku napadlo, že pro začátek ustavíme centrum. Jaké? No aby aspoň pro začátek informovalo – tedy informační, a moravské a slezské.

            Tak vzniklo Moravské a Slezské Informační centrum (MaSIC), které více jak dvacet let fungovalo, mám tu čest, že pod mým vedením.

            Co všecko a jak se MaSIC dařilo či podařilo, o tom se pokusím napsat příště.

            Moravia, labora et flore !      

            V Líšni, 12. 08. 26                                                                       Ing. Josef Pecl, CSc