Představa práce moravského senátora

Vážení čtenáři, v předchozích dvou představách o práci senátora jsem vás seznámil s různými oblastmi veřejného života, kde bych jako senátor hodlal řešit stávající problémy.

Řada tuzemských, ale  i zahraničních komentátorů charakterizuje Českou republiku jako velkou montovnu. Nadnárodní korporace každý rok z České republiky vyvádějí do zahraničních bank stovky miliard korun v dividendách, aniž by je u nás zdanily. Známá ekonomka Doc. Ing. Ilona Švihlíková charakterizuje tento stav jako koloniální podřízenost. Proto v souladu s jejími doporučeními prosazuji vznik zákonné normy, která by stanovila zdanění vytvořených dividend s tím, že část zisků zahraničních firem by se musela povinně investovat v České republice do rozvoje technické infrastruktury našeho hospodářství!

Zároveň je nutné si zákonnou normou stanovit národní zájmy, vypracování dlouhodobé vlastní vize (představy) rozvoje republiky (např. dlouhodobý plán výstavby dálnic, modernizaci železnic, vodního kanálu Dunaj – Odra – Labe nebo nových bloků v jaderných elektrárnách, atd.), stanovení priorit, vymezení časového rámce k jejich uskutečnění, včetně stanovení zdrojů a cílových oblastí.

Jedním z prvních úkolů bude opět zajistit potravinovou soběstačnost našeho státu, a to zejména významnou podporou našich zemědělců, tak jak je to u západoevropských států běžné. S tím rovněž souvisí ochrana životního prostředí, půdního fondu a vodních zdrojů.

Rozhodně podpořím schválení zákona o sociálním bydlení, o kterém se hovoří více jak dvacet let, neboť jeho realizace by mohla vyřešit bytovou nouzi lidí, kteří se ocitli ne vlastní vinou na ulici nebo žijí v nevyhovujícím bydlení. Podpořím zřizení všech třech tipů sociálního bydlení – krizového, sociálního a dostupného, včetně startovacích bytů pro mladé rodiny a azylových bytů pro seniory. Realizaci jejich výstavby vidím v komunální sféře a v rozvoji a v podpoře stavebních bytových družstev. Zároveň budu prosazovat, aby většina těchto sociálních bytů nebyla přidělována zcela zdarma (jak se to stalo v Brně), ale aby nájemníci dostali možnost si je postupně splatit a získat do svého osobního vlastnictví, neboť pokud  budou byty přidělovány zdarma, přestanou si jich uživatelé vážit a časem je vybydlí. Těchto zkušeností je už příliš mnoho. Proto nájemné v těchto bytech by nemělo být tržní, ale pouze nákladové a tedy ekonomicky výhodné pro jejich uživatele.

Budu prosazovat uskutečnění kontroly neziskových organizací sociálního začleňování, jejichž výsledky práce za desetiletí existence nejsou vidět, ale přesto pořád berou platy. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že na podporu bydlení bylo v letech 2012 – 2016 vyplaceno 61 miliard korun, přitom se během této doby zvýšily roční náklady státu ze sedmi na dvanáct miliard korun. A přes deklarované velké nasazení sociálního začleňování, jak je nám v masmédiích prezentováno, tak se zvýšil počet osob pobírajících příspěvek na bydlení ze 165 na 215 tisíc. Počet lidí žijících v tzv. vyloučených lokalitách, kde jsou nejhorší podmínky k bydlení neklesl, ale naopak vzrostl z 80 na 115 tisíc osob. Dnes už ta čísla budou patrně vyšší. Když si uvědomíme, že to vše se odehrálo v období, kdy ekonomika našeho státu úspěšně rostla, pak je těžko hledat lepší důkaz pro tvrzení, že sociální dávky samy vytvářejí své příjemce!!! Je nutné skončit s tolerováním vzniku vybydlených domů. Dnes je u nás více pracovních nabídek, než poptávka po zaměstnání. Každý si musí uvědomit, že práce není rasistické vydírání. Kdo chce slušně žít, tak by měl pracovat a nespoléhat se na sociální dávky.

Dalším problémem, který je vlastní většině evropských států je nízká porodnost. Proto podpořím navrhovanou koncepci rodinné politiky – v rodinách, kde jeden z rodičů řádně pracuje a druhý se stará o děti podpořím zvyšování mateřských a rodičovských dávek, včetně porodného na každé dítě. Rovněž podpořím pravidelnou valorizaci přídavků na děti, možnost získání novomanželské půjčky s odečtem určité částky na každé narozené dítě (což už zde bylo v 70. létech minulého století). Také  podpořím možnost legálního vzniku mikrojeslí, výstavbu mateřských školek a dostupnost školních družin, aby opět bylo normální, že v každé nové rodině budou mít minimálně tři – čtyři děti.

Jelikož Moravané nejsou v České republice uznávání jako národ, ani jako národnost, tak jako roduvěrný Moravan budu požadovat zákonné uznání moravské národnosti a její zrovnoprávnění s českou. Navrhnu novelu zákona o národnostech, neboť v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky je v článku 3, v odstavci 2. uvedeno:  „Každý má právo svobodně se rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoliv ovlivňování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování“.

Rovněž připravím novelu zákona o státních symbolech, neboť dosavadní státní hymna reprezentuje pouze západní část republiky, Zemi českou. O Moravě, natož o Slezsku v ní nejsou žádné zmínky. Nedávno mi jeden známý řekl: „Nezdá se vám komické zpívat na Moravě, že Země česká domov můj, když jsem se narodil v moravském Prostějově? A proč máme ve vlastní zemi opěvovat zemi sousední? To si doposud tohoto anachronismu ještě nikdo nevšiml? Proč nemáme jako druhou sloku státní hymny zlidovělou píseň Moravo, Moravo?“ V rámci novely zákona o státních symbolech navrhnu jako druhou sloku státní hymny právě první sloku písně Moravo, Moravo. Obyvatelé Moravy na to mají právo!

V zahraniční politice našeho státu budu iniciovat otevření jednání naší vlády (společně s vládou Slovenské republiky) s vládou SRN o vyplacení německých válečných reparací z II. světové války, které nám byly přiřknuty. České republice ani Slovenské republice, nebyly doposud žádné reparace uhrazeny.

Mgr. Petr Michek, kandidát strany Moravané do Senátu Parlamentu ČR na Prostějovsku