Američtí Němci, kteří přišli z Moravy: Jak se žije v uzavřené komunitě Hutteritů

Věří v absolutní pacifismus a společné vlastnictví majetku. Na území dnešních Spojených států vyrazili před 400 lety z Moravy. Seznamte se s uzavřenou komunitou Hutteritů. „Zlatý věk“ Hutteritů na Moravě skončil v r. 1622, kdy byli vypovězeni ze země. Přes Slovensko, Ukrajinu a Rumunsko dorazili až do USA. Hutterité jsou komunální větví anabaptistů. Podobně jako amišové a mennonité mají své začátky v radikální reformaci 16. století. V osadách, které hutterité nazývají koloniemi, žijí dnes především na území Kanady a Spojených států amerických. Původně však sídlili v Evropě. Asi sto let svých raných dějin strávili na Moravě a toto období označují za svůj „Zlatý věk“. Až do bitvy na Bílé hoře se zde shromažďovali a vytvářeli svůj životní styl, než je okolnosti vyhnaly na východ a později do Ameriky. V Evropě je už nenajdeme.

Asi padesát tisíc hutteritů, jejichž počet se neustále zvyšuje díky velké porodnosti, dnes žije farmářským životem. Většinou se dorozumívají němčinou, ta ale za staletí získala mnoho slovanských a později anglických výrazů podle zemí, v nichž hutterité postupně žili. Hutterité neuznávají ego, které je zdrojem zla, jelikož posiluje osobní vlastnictví. Vše patří kolonii. Tento systém jim funguje skvěle, ale větší komunity tak lze spravovat jen velmi těžko. Proto pokaždé, když kolonie významněji přesáhne sto obyvatel, zakoupí nový pozemek a založí dceřinou kolonii, kam se přesune polovina původních hutteritů. Každý má svoji roli. Od mladých se očekává, že budou poslouchat starší, od žen, že se budou řídit rozumem muže. Mladí častěji zastávají fyzickou práci, v průběhu let se jim postupně přidělují méně fyzicky namáhavé povinnosti. Vše je zařízeno tak, aby komunita fungovala co nejlépe pro blaho všech; jedinec se vždy přizpůsobuje celku.

Individuálně uvažující hutterité řád sice akceptují, ale nikoliv niterně. Některé kolonie zažívají problémy běžných lidí: jsou zaznamenány případy alkoholismu a rozmáhají se deprese. Mezilidské vztahy mezi kolonisty bývají poznamenány potlačenými emocemi a lidé nezřídka volí raději mlčení místo vzájemného řešení problémů, tak aby nedošlo k násilí. Přestože kontakt s okolním světem omezují, nedělá hutteritům problém využívání užitečných technologií v ospravedlnitelných případech. Proto na jejich polích můžeme vidět běžnou techniku usnadňující práci. Výjimečně mívají některé kolonie dokonce počítač s filtrovaným internetem.

zdroj: https://www.stoplusjednicka.cz/americti-nemci-kteri-prisli-z-moravy-jak-se-zije-v-uzavrene-komunite-hutteritu

P.S.

Před „výbuchem“ nacionalismu v 19. století, který už v rámci jedné dějinné etapy přešel mnohde k šovinismu (nadřazenost vlastního národa nad jiný /jiné/), byli Moravané národem zemským. Stejně jako byli zemským národem Češi v Čechách a jak to bylo se zemskými národy i v dalších evropských zemích. Nepřátelství mezi moravsky mluvícími obyvateli a německy mluvícími obyvateli nebylo. Všichni se považovali za Moravany, byť měli někteří rozdílnou řeč. Správně by tedy měl být nadpis článku Moravané německé řeči … Tak to o sobě například říkal ještě i o několik století později J.G. Mendel: „Jsem Moravan německé řeči.“

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa