Přiznám se, že od doby zavedení nových dresů – jenž mimochodem porušují zákon o státních symbolech – fotbal nesleduji. Maximálně pár minut, ovšem při odporu vůči znetvořenému a osamocenému českému lvu. Zpočátku jsem celou záležitost bral jako projev českého nacionalismu netolerantního vůči všemu moravskému či slezskému. Když však sleduji pozdější změnu barev týmu „Česka“, tak mě napadá, zda se nejedná „pouze“ o snahu vymazat vše moravské. Mizí totiž i oficiální státní barvy – bílá, červená, modrá. V posledním zápase proti Izraeli se jednalo o zbarvení na pomezí zelené a žluté, nikterak nenavazující na symboliku ČR, resp. Čech. Působí to na mě dokladem pokračující a podporované relativizace veškerých symbolů a hodnot, prostupujícími postupně celou společností. Vymazání moravské identity tedy pouze předbíhá celostátní.

K samotnému zápasu – Česko sice zvítězilo, ale se slabým soupeřem, který si navíc dal vlastní gól. V nastaveném čase zachránila český tým tyč od remízy. Podle komentátorů se naše reprezentace zmohla na jedinou střelu na branku soupeře. Pamatuji si na časy, kdy jsme patřili k nejlepším týmům Evropy, ale to se na dresech vyskytoval velký státní znak.

Tomáš Skoumal, signatář Deklarace moravského národa