Reakce na včera zveřejněný článek z novin Moravan z 14.ledna 1870

Zřejmě se čeští národovci zpočátku neodvážili mluvit naplno o tom, že Moravané jsou snad Čechy. Začalo se tím, že jak Češi, tak Moravané jsou Slovani a mají společný slovanský (spisovný) jazyk. A ten je třeba zachránit kvůli hrozícímu poněmčení Čechů a Moravanů. Na Moravě se mluvilo „moravsky“ a v Čechách „česky“. Tak nás začali poznenáhlu a opatrně čeští obrozenci omotávat pavučinou společného slovanství. Prý KVŮLI JEDNOTĚ. Nikoli snad jednotě dvou rovnoprávných partnerů, jak si to Morava představovala, když se nechala pomalu vtahovat do pražského chomoutu. Ale jednotě, jak už si ji tehdy představovali někteří páni v Praze. Jednotě poslušných, pod jejich „pražským“ diktátem. A to se také stalo.

Dnes se podobným způsobem z „centra“ umrtvují moravské emancipační snahy. Naše veřejnoprávní média nejsou jen tak pro nic za nic tvrdě centralizovaná do Prahy. Mají své „politické“ funkce. Mají působit jako převodní páka vůle Bruselu k nám a Prahy na Moravu. Nějaké přefiltrované informace a k tomu debaty na „povolená témata“, kde se problém Moravy nikdy nesmí objevit – a tento mix stačí k víře těm, co tomu chtějí věřit – že je u nás téměř vše v pořádku.

Jak se umrtvovala Morava po Listopadu?

Napřed sliby, že Moravě budou její práva, zrušená za totality vrácena. Potom neustálé zdržování ve věci uzákonění nápravy. S heslem musíte Moraváci počkat, teď máme „jiné starosti“. Ano, mělo se privatizovat a zloději na nejvyšších místech a supi z cizích ekonomik už byli nachystaní. Výprodej rozvinutého československého hospodářství začíná. V nabídce budou i tradiční československé trhy. Protože s „východem“ přece Československo obchodovat nemůže, tradiční západní země, ty ANO. Když už měli Moravané zdržovací taktiky plné zuby a Morava se několikrát silně ozvala, zase ten „hlásek“ z Prahy. „Co to děláte Moraváci, vždyť se vlamujete do otevřených dveří“. Otevřené dveře se nekonaly. Překvapená Morava nevěřícně sledovala jak si „Praha“ znovu odhlasovala komunistické kraje.

Morava se stále ozývá, i když po tom šoku se vzpamatovává pomalu. Po odchodu Slovenska ze společného státu pražský „hlásek“ vymyslel opět novou, tentokrát velmi mazanou repliku. Prý Moraváci chtějí „trhat republiku“. Sprostá lež – že prý chtějí samostatnou Moravu. Citové vydírání v článku mladého děvčete, kterým masírovali občany, si pamatuji dodnes. A kolik podobných bylo! A takhle si dovolili lhát ti, pod jejichž vedením byla republika roztrháha na 14 nefunkčních krajů, nerespektujících historickou hranici Moravy a Čech a trhající z těla Moravy ještě větší kusy pro české kraje, než si dovolili sami komunisti !

A tady už to jde jako ve smyčce. Opět začíná napomínání, že teď máme JINÉ STAROSTI, než je problém nespravedlivého postavení Moravy ve státě. Dnes máme být zase jednotní a zase držet my, na Moravě pusu. Je totiž migrační krize. A tak je vidět, co v Praze a v Čechách chtějí. Ponechat nespravedlivé státoprávní uspořádání tak! A Morava aby držela pusu a hrála někoho, kdo se neozve, ani když na něm bude dříví štípat. A ono se štípe! Už nejméně 100 let !

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa