Nedávno se mně do rukou dostala kniha J. Hanzala – Cikáni na Moravě v 15. až 18. století. Skupiny cikánských kmenů v závěru 1. tisíciletí opouštěly Indii a postupně se posouvaly do Evropy. Do její střední části přicházely od počátku století patnáctého. Zpočátku byli Cikáni přijímáni se vstřícností, poněvadž domácí obyvatelstvo věřilo jejich tvrzení o egyptském původu a s tím spojené křesťanské víře, pro kterou museli své údajné domovy opustit. Postupně se situace začínala měnit, místní si všímali jejich záliby v magii a věštění, neochotě se usadit a pracovat v zemědělství. Časté krádeže a potulný způsob života zhoršovaly jejich postavení v jednotlivých zemích.

Na Moravu přicházeli Cikáni zejména z Uherského království. Množící se stížnosti na provozování žebroty a krádeží se opakovaně zabýval i zemský sněm, který rozhodl o jejich vypovězení ze země. Situace se vystupňovala v závěru 17. a na počátku 18. století, kdy hrozilo navracejícím se oběšení. I zde se projevily rozdíly mezi Moravou a Čechami. Zatímco dospělým mužům hrozila v obou zemích poprava, dorostencům a ženám „jen“ uřezání ucha – na Moravě levého, v Čechách pravého. Situaci se pokoušeli řešit až osvícenci. Navrhovali usadit Cikány na půdě zkonfiskovaných církevních statků a tím jejich začlenění do společnosti. Bohužel naráželi na odmítnutí ze strany potulujících se skupin.

Tomáš Skoumal