Fialový západ demokracie
– aneb, když se bonmot stane pravdou. Hláškou „ať se z cesty na západ nestane cesta na východ“ marketéři Spolu zřejmě nechtěně přesně popsali, do jakého stadia dospěla vládní kampaň v letošních parlamentních volbách. Obdoba cimrmanovského „jdu na sever, a jdu na jih“ je na rozdíl od slavné komediální scénky trošku složitější, nicméně lze ji analyzovat a vysvětlit. Včetně strašlivých důsledků. Přerod pedagoga – politologa v člověka, co o politice neučí, ale dělá ji, udělal s Petrem Fialou cosi démonického. Na začátku jsou hodnoty demokracie, plurality, svobody slova… a na konci, pod vlivem držby moci, progresivistických záměn významů slov, našeptávání podkuřovačů a zřejmě i větší než malé spotřeby antideperesiv stojí cynický machiavelista, oddaný však nikoli službě státu, ale výhradně svému egu. Omezování legitimity politických postojů na sebe sama a svou suitu spojené s delegitimizací oponentů bylo postupné a trvalo několik let, respektive dostupuje vrcholu druhými volbami. Kdysi byly „nežádoucí“ části politického spektra zvány krajními. Krajní pravice, krajní levice. Ještě to neznamenalo, že jsou ilegální, ale o lichotivé označené rozhodně nešlo. Toto označení bylo ještě určeno pro poměrně malé segmenty spektra. Před čtyřmi lety nastoupilo maximální účinnosti označení „populista“. Pochopitelně jako nadávka. Na rozdíl od nadávky „krajní“ bylo výbornou nálepkou pro středově orientované subjekty, jimž mělo ubírat legitimitu poukazem na to, že jsou – zjednodušeně řečeno, ve významu populizmu – prolhané, licoměrné a hloupé. Eskalace u letošních voleb si vyžádala nový termín. Staronový. Extrémista! Toto slovo bylo známo již dříve a bylo používáno na příklad pro demonstranty zapalující různé předměty, kamenující policii a jinak násilnické živly. Dnes označuje lidi, kteří mají odlišný názor na zahraniční politiku, na válku, na referendum. Nesouhlas s vládou je extremizmus. Ne, není to inflace slova, protože slova, na rozdíl od peněz, samy od sebe neztrácejí hodnotu. Je to zneužití slova pro nálepkování normální politické odlišnosti opět s cílem sebrat legitimitu. Extrémista přece není demokrat, že? To jsme jen my, co máme správné názory, tak asi, podle této logiky. Vládě ovšem není pomoci. Není věcné téma, na němž by nepohořela. Není věrohodný program, který by mohla razit. Tady se vrací bumerang progresivistického lhaní. Příklad: nezvýšíme daně = zvýšíme je, svoboda slova = cenzura, blahobyt = drahé energie a emisní ždímačka… Za takové situace vsadili fialoví političtí marketéři výhradně na antikampaň, na nenávist a strašení. Jsme ve válce! A válka vyžaduje nepřítele. A kdo je proti nám, nepříteli pomáhá. Ergo je co, zrádce, kolaborant! To je to slovo, ke kterému vyeskaloval Fiala kampaň nyní. A je na konci, nic horšího už není. A je to i konec jiných věcí, mimochodem zákonnosti a demokracie, ale pojďme na to postupně. Vraťme se ještě k předchozí nálepce extrémista. Z povahy věci vyplývá, že jde o označení subjektivní a že je záhodno zodpovědět si, extrémní ve srovnání s čím co má být. V posledních týdnech je extrémista zřejmě každý, kdo podporuje Stačilo a SPD, jakož i značná část voličů ANO, pokud ne rovnou všichni, a co se týče Přísahy, Motoristů, případně dalších subjektů, toť otázka. I jen tři prve jmenované podle průzkumů dosahují na většinu ve volbách, a to možná i ústavní. Je možné, aby většina byla extrémistická? A menšina ta správná? Není to pak už naruby? A nyní k té kolaboraci. Je to vážná věc. Velmi vážná. Tady se od pouhých slov, nálepek, nadávek, dostáváme jaksi více k fyzičnu, k teoreticky hmatatelným vinám. Zatímco názor, že někdo je extrémní, je pouze subjektivní názor, označení za kolaboranta je kvalitativně něco úplně jiného. Kolaborace je obecně řečeno spolupráce s nepřítelem proti vlastní zemi. Jak se definuje ten nepřítel, respektive kdo jej definuje, nemusíme rozebírat, je přeci jasné, že podle Fialy je to Rusko, a je to tak, protože to Petr řekl. Ve válečném stavu s Ruskem ve skutečnosti nejsme, ale Petr řekl, že ano, tak je nepřítelem. To Rusko! A kdo s ním spolupracuje, je kolaborant. To znamená to slovo – kolaborace je práce pro Rusko, pořád jasné? Paragraf 309 trestního zákoníku říká, že ten, kdo ve spojení s cizí mocí rozvrací stát (doporučuji načíst si dále, co to je, zejména násilnou povahu této činnosti), páchá teror a sabotáže, dopouští se vlastizrady. Jinými slovy, plošné označování oponentů za kolaboranty je rovněž plošným nařčením z páchání velmi závažného trestného činu. Opakuji, už nejsme jen u slovíček a nadávek, nejsme na nějakém hřišti. Jsme v politické aréně a jsme svědky nařčení! Skutková podstata trestného činu není věcí názoru. Ta buď je, nebo není naplněna. Buď je, nebo není prokázána. Není a nemůže to být klacek, kterým se mlátí oponenti podle toho, jak vyšinutou mám náladu. Jako že Petřík už ji má vyšinutou hodně. Extrémně, řekl bych, abych mu vrátil jeho slovník. Ječet jak jistý kaprál v roce 1945 a ještě do posledních chvil urážet, osočovat a odsuzovat za zradu…?! Být v menšině, ale osobovat si monopol na pravdu? Vylučovat z demokratické soutěže odlišné názory, hromadě osočovat ze zrady, kriminalizovat…to je přeci fašizmus! Rozhodně panu premiérovi nepřeji, aby stejně jako pán zmíněný v předchozím odstavci s pěnou u huby u prohraných voleb spáchal sebevraždu. Navzdory všemu zlu, jež napáchal, bych mu přál poklidné dožití někde v sanatoriu na odvykačce z toho, čím se láduje. Ještě víc bych si ale přál, aby dokázal zvítězit sám nad sebou (nebo nad svými marketéry, otázka je, zda jsou tyto entity v rozporu a která je silnější) a tu absurdní antidemokratickou kampaň zastavil. Škodí všem. I jemu samému a jeho odkazu. Vše, co po ní zůstane, je fialový hnus. Ale tady nejde jen o Fialu, byť jeho ego si to asi nemyslí. Jde o jedenáctimilionovou populaci tohoto státu. Najde se v ní, v rámci těch údajně 20% voličů Fialy, někdo, kdo by zde přispěl v komentech k zasypání příkopů ve společnosti, k odmítnutí nenávisti?To je hozená rukavice, přátelé.PS: nadávky a osočování už ne, to už Stačilo!
