Prý jste ve druhé půlce roku 1990 kráčel jednou po Orlí ulici v Brně, kde začalo vaše angažmá v moravském hnutí. Co se stalo?

Zavolala na mě paní Jana Fuchsová, která tehdy dělala na té ulici vedoucí Vkusu (obchod s konfekčním textilem – pozn. red.): „Pane Dřímale, prosím vás, my zakládáme Moravskou národní stranu. A vy jste taková známá osoba, kdybyste k nám šel, rozjelo by se to.“ A pozvala mne na schůzi, které se scházely v zadním salonku jejího obchodu. Ale i jinde. A na té schůzce jsem se dozvěděl, že Moravské občanské hnutí, které vedl Miroslav Richter, ve volbách zkrachlo, z čehož se Richter zcela zhroutil, a řekl, že dál nepokračuje. Ale členové byli pro Moravu opravdu zapálení a chtěli jít dál.

Co tedy udělali?

Ustavili případný výbor nové strany, již nazvali Moravská národní strana (MNS). Nejdřív mne přizvali jako poradce. Pak členové nové strany postavili stolky na náměstí Svobody i na Masarykově. Měli tam archy, na nichž lidé mohli podepsat, zda chtějí vstoupit do MNS pro nejbližší nadcházející komunální volby. A lidé se hlásili. Takže v prosinci 1990 byl svolán ustavující sjezd MNS, kde bylo narváno.

Kdo tam byl z tehdejších význačných moravistů?

Boleslav Bárta za Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS) nebo tehdejší zástupce brněnského šéfredaktora Lidové demokracie Radomír Malý, který byl ale až trochu fašizoidní. Nicméně do svého článku tehdy napsal titulek Ivan Dřímal v čele Moravanů, což se Boleslava Bárty dotklo. Já jsem tehdy ale vůbec netušil, že mne zvolí předsedou MNS. A jím jsem pak byl celých šestnáct let.

A co se dělo po vašem zvolení?

Stal jsem se představitelem radikální Moravy. A Boleslav Bárta nazval naši stranu nejbližší sestrou HSD-SMS. Jenomže já jsem nikdy nezapomínal na své prvotní směřování, liberální, ale napravo a se sociálními aspekty. Pravicový jsem byl, protože levici jsem vždycky spojoval s totalitními režimy.

Ty jsou i napravo

No dobře, já vím. Každopádně myšlenky, které jsem tehdy vyslovil, získaly velký ohlas a já jsem se v pražských centralistických kruzích stal tou nejvíc nenáviděnou osobou vůbec. Vedly proti mně neuvěřitelnou kampaň.

Co vám vyčítali?

Že jsem chtěl vrátit Moravu do rovnocenného postavení spolkové země, jako je to všude v Evropě kolem nás. Myslel jsem, že pro to máme všechny předpoklady, a rozhodně jsem tím nemyslel, že se odtrhneme. Zdůrazňoval jsem, že je nespravedlivé, aby ve všech směrech bohatá Morava posílala své bohatství Praze tlustým potrubím a zpět dostávala cosi jen malým šlauškem.

A jaké nenávisti že se vám za to dostalo?

Mnohé. Zuzana Bubílková mne zesměšňovala ve svých televizních pořadech. Posmívali se mi v rádiu nebo v novinách. Ladislav Smoljak o mně do Lidové demokracie napsal, že chci házet bomby mezi pražské studenty. On už je nebožtík, ale musím tu říct, že jsem se s ním kvůli tomu článku soudil a že soud vyšuměl do ztracena. Paní soudkyně však Smoljakovi jednoznačně fandila. On tam tehdy došel zavěšený do své čerstvé mladé družky, obklopený spoustou svých obdivovatelů a paní soudkyně ho začala oslovovat Mistře. Proti tomu jsem tvrdě vystoupil s požadavkem, aby nás oslovovala žalující a obžalovaný. A ona se omluvila, že prý to řekla ze zvyku.

A proč jste se na to tedy nevykašlal?

Protože Moravu jako zemi zrušili komunisti a centralistické struktury do Prahy natahali taky komunisti, když si do svých ministerstev vybírali z krajů a okresů prověřené soudruhy. Veškerou moc v rámci svého centralismu stáhli do Prahy. Kvůli tomu také rozbili zemi na malé kraje. A i když po listopadu 1989 nastoupili noví lidé, bylo ve vedení znovu mnoho chlapců od Vltavy, kteří si neviděli na špičku nosu. A do dneška si nevidí.

Boleslav Bárta z HSD-SMS si, pokud vím, přál ovšem Moravu samosprávnou jen v rámci České republiky

Ano, to byl zpočátku náš spor, já jsem chtěl totiž Moravu jako jednu ze spolkových zemí Čechy, Morava, Slovensko. Kdežto on se klidně smiřoval s tím, že Morava bude začleněna do vznikající České republiky. Ale pak jsme rozpory překonali, dohodli se na společné taktice a v půli roku 1990 jsme založili Moravskoslezský občanský parlament, kde byl Bárta předsedou a já místopředsedou. Byli v něm třeba spisovatel Jaromír Tomeček, Gustav Brom a další. Jenže pak Bárta v Bratislavě přímo na zasedání, které řešilo územně správní členění, dostal infarkt a zemřel.

Myslíte, že si Boleslav Bárta moravskou otázku tolik bral?

Ano, opravdu si ty boje bral příliš k srdci, což ho odrovnalo. Já jsem byl mladší než on a ty pomluvy byly někdy hrozné. Jeho navíc obvinili ze spolupráce se Státní bezpečností. Tvrdil mi, že to na sto procent nebyla pravda, ale nevím… Zato vím, že na mě Petr Kadlec z polistopadové rozvědky vymyslel podobnou habaďůru. Aby mne rozeštval s Petrem Cibulkou a centrem OF na Mečové, řekl paní Cibulkové, že jsem taky spolupracovník StB. Jenomže když jsem se to dozvěděl, vytáhl jsem z Cibulkovy matky, kdo to řekl, a šel jsem se ho zeptat, co si to dovolil. Měl jsem totiž několik lustračních osvědčení i jako kandidát za Hnutí za občanskou svobodu, kde bylo lustrování maximálně přísné.

Co vám na to řekl?

V kavárně Bohéma si přede mnou Petr Kadlec klekl a prosil mě, abych to nikomu neříkal. Že dostal za úkol, aby se ta informace dostala mezi lidi. No, BIS zkrátka už začala trénovat dezinformační kampaně stejně, jako to dělali estébáci.

Vidíte, nemyslíte, že jste s Cibulkou podobným způsobem odrovnali třeba Jaroslava Šabatu?

No, už jsem za ta léta takový nalomený a myslím se, že asi nebyl takový škůdce, jak jsme si tehdy mysleli. A v Brně na náměstí ho lidi u tribuny málem zabili. Svolali jsme tehdy jako zastánci Moravy spousty lidí, kteří skandovali „Dřímal na Hrad“, ale po něm házeli kameny, takže naši pořadatelé ho museli odvést až k němu domů. To jsem já ale nechtěl. I když jsem byl asi tím, kdo proti němu šel nejvíc.

To snad byl přece jen spíš Petr Cibulka, ne?

S ním to bylo jiné. A dodnes nevím, proč měl vůči němu takovou zášť, když ho nejdřív tak strašně obdivoval. Zpočátku když jsem coby zástupce OF proti Šabatovi vystupoval, že nemůže jako bývalý komunista dělat náměstka, přijel mi Petr i se spolupracovnicí Bohunkou Jurkovou vyčinit, že nesmím být tak tvrdý. To s ním byl ještě velký kamarád.

A jak myslíte, že dopadly vaše moravistické snahy?

Špatně. Myslím, že jsme to lidem prohráli. Doplatili jsme na vůdce typu Jana Kryčera nebo Dalibora Štambery, kteří sledovali spíš své osobní cíle. Brno je za dobu své existence na nejnižším státoprávním postavení v celé své historii. Mělo být metropolí, hlavním městem Moravy a ta mohla být vyvažujícím elementem mezi Čechami a Slovenskem, takže to tenkrát nemuselo od nás odejít. Ale stejně věřím, že se samosprávné Moravy jednou dočkáme.

16.11.2010 12:21

Více zde: http://m.jedinebrno.cz/news/samospravnou-moravu-jsme-lidem-prohrali-rika-ivan-drimal/?fbclid=IwAR2UcN_cNliisL-OrZHYGWyAqdfPmmFJlIv5S8jcxEUN7OPNKOZzxfR8fPE