Malý princ vychází ve valaščině (moravščině)
Jmenuje se Malučký princ a jde o vůbec první světové dílo převedené do valaštiny. Do krajového dialektu převedl slavný příběh Antoina de Saint-Exupéryho historik a literát Petr Odehnal z Valašských Klobouk. V rozhovoru vysvětluje, že kniha ve valašském nářečí nemá být ani tak humornější, jako spíš laskavější.
Malý princ je přeložený do více než 300 světových jazyků a dialektů. Od teď mezi ně patří i valaština.
Aktuálně vychází knížka Malučký princ, na jejíž přední straně je postavička chlapce, který má na sobě části valašského kroje. Její křest se koná v pátek v 17 hodin v Městském muzeu Valašské Klobouky.
„Knížka může být zajímavá i pro někoho, kdo zná Malého prince v tradičním překladu. Tedy pokud přistoupí na to, že je napsána v dialektu. Stačí se do ní začíst, byť třeba s nedůvěrou, která pak snad zmizí,“ věří autor převedení legendární knihy do valaštiny Petr Odehnal.
A to už mňa aj cosik dožralo, a lebo času nebylo, mosél sem sa přeca dať do štelování teho éroplánového motóra, načmárál sem takýto obrázek:
A pravím: „To je kysnička. A ten baránek, co ho chceš, ten je v ní.“
Jak moc jste zůstal věrný originálu?
V první řadě bych chtěl říct, že nejde o žádnou řachandu, na způsob filmu Dědictví s Bolkem Polívkou. Možná, že právě naopak. Zdá se mi, jako by Malý princ získal ve valaštině více na křehkosti a laskavosti, což mi potvrdilo už několik lidí, kteří ho četli, a to i lidí mimo Valašsko. Zůstal jsem věrný původnímu textu, není v něm nic navíc. Nejsou v něm slovní exhibice nebo efektní jazykové obraty, ostatně Saint-Exupéry je v originále poměrně strohý. Přesto je Malučký princ trošku jiný.
V čem tedy?
Myslím, že je laskavější, vlídnější, niternější, než jak ho známe z běžných českých překladů. Je to dáno měkčí valaštinou i tím, jaká jsem volil slova. Už název o tom vypovídá: není to Malý princ, ale Malučký princ. Zvažoval jsem i Malunký princ. Rád jsem v názvu použil zdrobnělinu. Nebo když pilot utěšuje malého prince a hladí ho, tak já tam mám, že ho hušká.
Jak složité bylo hledat valašské ekvivalenty k některým slovům v knížce?
Autor používá slova jako asteroidy, dalekohled, nebo badatel, výhybkář, dále zeměpisné a jiné termíny. Tyto věci ale samozřejmě nepatřily k běžné jazykové výbavě Valacha třeba v 19. století. Někdy jsem si pomohl opisem, jako když jsem jednou použil u hroznýše sousloví hrozně tlustý had, jindy jsem to zase vyslovil valašsky, například asteróid. Nesnažil jsem se vymýšlet nová slova.
Jak jste si poradil s překladem slova výhybkář?
V českém překladu je tato pasáž: „Dobrý den,“ pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ řekl výhybkář. Já jsem ve valaštině napsal: „Vitajte, strýčku,“ pozdravíl malučký princ. „Vitaj,“ povidá vajchman. Použil jsem tady obecně lidové označení té profese, vajchman, což je z němčiny. Jsou různé slovní kličky, jak se jistého slova zbavit. Ale s některými nic nenaděláte. Jako třeba se slovem baobab.
Takže to jste použil beze změny?
V tomto, jakož i v některých jiných případech jsem si pomohl ukazovacím zájmenem. „Třetí deň sem sa takto dověďél o nebezpečenství tých baobabů,“ přeložil jsem. Baobab nemá smysl opisovat třeba jako velmi tlustý strom.
Jde o první světové dílo převedené do valaštiny?
Ano. Bratři Karamazovi nebo Vojna a mír na to ještě čekají… (smích) Ale je pravda, že celá knížka v dialektu je docela vzácná věc. Dosud byla valaština doménou pohádek, pověstí, pověrečných povídek, vzpomínkových vyprávění, humorek a anekdot. Objevovala se ve starších kratších ucelených textech, nebo jen v přímé řeči. Toto je něco jiného.
Může překlad knížky vzbudit zájem o valaštinu?
Věřím, že ano. Určitě se nezačne používat při běžné komunikaci na úřadech, já nebudu psát celé e-maily ve valaštině, ale může přispět k tomu, že si mladší generace nemusejí připadat tak nepatřičně, když mluví dialektem, nebo spíše užívají prvky dialektu. Je to součást dědictví našeho regionu. Je dobré dialekt znát a v běžné řeči v rodině či s přáteli se „zapomínat“. Od srdce.
Malý princ se proměnil také vizuálně, ilustrace Saint-Exupéryho nahradily ty od Romana Kudláčka, který z něho udělal takového ogárka.
Malý princ má na sobě stylizované části valašského kroje. I do ilustrací v celé knížce jsou vsunuté regionální prvky. Na vlaku je napsáno Otrokovice. Nádraží stojí ve Valašských Kloboukách s klasickou modrou cedulí s fontem písma, jak ho známe. Na krabici, ve které je beránek, je nápis Baťa. Na letadle je Zlín Air. Na královském trůnu, kde je napsáno královna matka, je zase obrázek Jarmily Šulákové. Jde ale spíš o drobnosti, nad nimiž se člověk usměje a které pomáhají dát knížce regionální charakter.
Ale poselství knihy nezmění.
Malí princové se rodili a rodí všude na světě, nejen ve Francii, ale i na Valašsku. Tak proč by nemohli mluvit valašsky a nosit valašský kroj? Malý princ je křehký malý kluk a takoví můžou být kdekoliv.
| Ukázky z knihy Malučký princ První noc sem spál v tom písku, tak z dobrých tisíc mil od nejakéj dědiny či města. Býl sem eště věcéj opuštěný než nejaký trosečník, co sa plaví na tom voru kdesi po oceáně. Jistě si dovedete představiť, jak moc sem býl překvapený, když mňa nad ránem probudíl taký divný, tenučký hlas: „Prosim vás… nakresli mně baránka…“ * * * Ten můj kamarád na mňa tak milučko pohlédl a zaščúříl sa: „Ale divaj… to néni baránek, šak to je baran! Má rohy…“ Tož sem ten obrázek eště raz předělál. A on zas, že to furt néni dobré: „Toť ten je velice starý. Já chcu takého, co bude dlúho žiť.“ A to už mňa aj cosik dožralo, a lebo času nebylo, mosél sem sa přeca dať do štelování teho éroplánového motóra, načmárál sem takýto obrázek: A pravím: „To je kysnička. A ten baránek, co ho chceš, ten je v ní.“ * * * Býl velice nahněvaný. Za chvílu pokračovál: „Má-i nekdo rád kytičku, co je enom jediná, aj když je okolo tolikých milijónů hvězd, stačí mu enom, aby býl šťastný, když sa na ty hvězdy díve. Praví si: Tam kdesi je tá moja kytička… Enomže lesti tú kytičku zežere hlúpučký baránek, bude to, jak by všecky ty hvězdy naraz zhasly. Tož to že néni důležité?“ |