Mikulčice jsou perlou staré říše Moravanů
Mikulčické hradiště tvoří nejrozsáhlejší archeologické naleziště z dob Velké Moravy. Za dávných časů patřilo k nejvýznamnějším střediskům říše Moravanů. Opevněný areál s velmožským palácem, dvanácti kostely a rozsáhlým pohřebištěm mohl být přímo jejím centrem. Dvakrát proběhl pokus o zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Nynější třetí slibuje úspěch i díky zapojení dalších velkomoravských lokalit, píše dlouholetý ředitel archeoparku František Synek.
Od nepaměti se na jih moravské země do krajiny lužních lesů pod Hodonínem líně valí řeka. Dnes její široké koryto tvoří státní hranici mezi Českou a Slovenskou republikou a dělí území obývané po tisíciletí. V horkém létu ční nad kalnou, lehce zvířenou hladinou pozůstatky dřevěného mostu a nedaleko se vypíná konstrukce mostu moderního. Jak příznačné pro toto místo. Hranice lidi rozděluje, mosty jejich život a osudy spojují.
Bohatství řeky, štědrost země i vlídnost místního podnebí umožnily v dávné minulosti našim moravským předkům trvale osídlit tato místa, aby se ona stala svědkem jejich života. Životodárná síla řeky dávala lidem obživu, zúrodňovala jejich pole, chránila je před nepřáteli, umožnila dopravu zboží i materiálu na stavbu hradišť. Dala jim naději na klidný a spokojený život. V krajině plné meandrů řeky Moravy, kanálů, slepých ramen a ostrovů, vykvetlo v 9. století našeho letopočtu za mocnými kamennými hradbami bohaté a jedinečné město, snad zvané grad Morava, jehož věhlas byl znám široko daleko v luzích domácích i v cizinách dalekých.
Řeka Morava dala název prvnímu stabilnímu mocenskému útvaru západních Slovanů. Od jejích břehů se země, později nazvaná byzantským císařem Konstantinem VII. Porfyrogennetem Velkou Moravou, rozkládala směrem západním i východním do vzdálených krajů dnes českých, lužických, slezských, slovenských i maďarských.
Centrální osou a páteří říše Moravanů byla řeka. Na jejích březích, oné severojižní spojnici a dopravní tepně raného středověku, naši předkové založili svá nejvýznamnější blatná hradiska. Jejich původní jména neznáme, ale dodnes zde žijí lidé ve svých městech a obcích. Jsou to Olomouc, Přerov, Staré Město, Uherské Hradiště, Mikulčice, Pohansko, na slovenské straně Děvín nad soutokem vod Moravy s evropským veletokem Dunajem, Nitra, Bojná a mnohé další lokality.
Archeologové v krajině lužních lesů a meandrující řeky Moravy poblíž Mikulčic nedaleko Hodonína pravidelně bádají od roku 1954. Tehdy se začal psát díky píli týmu výzkumníků prof. Josefa Poulíka zajímavý příběh odkrývání zapomenutého města Moravanů. Příběh o to zajímavější, že rozsah hledání a výjimečnost nálezů na mikulčických Valech nikdo nepředpokládal.
O zdejších polích mezi lesy se povídaly mezi lidmi různé pověsti. Místo však zmiňují vojenské mapy z dob Marie Terezie jako staré turecké šance. Nezvyklé krajinné prvky, jimiž jsou nad krajinou se zvedající mohutné valy, dávaly tušit zvláštní minulost místa, ale jeho starobylost snad připomínaly jen ojedinělé nálezy kostí, spálených dřev, opracovaných kamenů nebo zrezivělé kusy kovových předmětů. Místo bylo po staletí známo dostatkem plochých kamenů, které místní na svých polích sbírali a odváželi domů na stavbu stodol, studní nebo dláždění dvorů.
Pozdější archeologické naleziště zaznamenal na své mapě Moravy z roku 1627 také učitel národů Jan Amos Komenský, který zobrazil vprostřed velkého ostrova vytvořeného dvěma rameny řeky Moravy blízko Mikulčic pusté místo bez lesního porostu. Na Valech lesní porost nebyl nikdy, přestože široké okolí je lužními lesy od nepaměti pokryto. Středem tohoto ostrova a polohou hradiště procházela dle nejstarších map také zemská hranice mezi Moravou a tehdejšími Uhrami.
Právě zde v září roku 1954 a v následujícím desetiletí odkryli prof. Josef Poulík a jeho nástupci postupně základy dvanácti kamenných kostelů a knížecí palác. Dle srovnávacích metod určili původ kamenných staveb v období Velkomoravské říše a dali tak podnět k dalším bádáním, které probíhají dodnes. Postupně byly odkryty, kromě zmíněných kostelů a paláce, tři velkomoravské kůlové mosty, u nich čtyři zachovalé čluny dlabanky, na několika místech pod mohutným valem základy a zbytky hradeb a na sídlištních plochách pozůstatky obytných srubových chat, mnoha hospodářských objektů, palisádových stěn, příkopů a studní.
Jedinečné doklady o životě Moravanů podal výzkum téměř tří tisíců hrobů, z nichž mnohé byly s bohatou výbavou. Nalezené sbírkové předměty, jichž je evidováno přes čtvrt milionu kusů, vytvořily soubor prezentující hmotnou kulturu moravských Slovanů. Patří do něho skvostné šperky, honosné zbraně včetně sedmnácti velmožských mečů, ostruhy, typické gombíky nejrůznějších velikostí i výzdobných prvků a technik, prsteny, náušnice, přívěsky, opasková kování a litá kovová nákončí. Bádání v Mikulčicích probíhá, byť omezeně, dodnes. Soubor krásných a hodnotných šperků, zbraní a zlacených ostruh i dalších jedinečných předmětů nobility Velkomoravanů tvoří součást národní kulturní památky.
Nalezené předměty byly veřejnosti poprvé představeny v Brně v roce 1963 a pak na výstavě s názvem Velká Morava, kterou v roce 1964 ve Vladislavském sále Pražského hradu během tří měsíců navštívilo přes dva miliony hostů. V následujících letech byla tato unikátní výstava představena v mnoha hlavních evropských městech a všude se setkala s mimořádným zájmem, obdivem a úžasem nad doklady vynikající kultury, umění a způsobu života moravských Slovanů v 9. století.
Po roce 1960 byly na mikulčických Valech zakonzervovány původní archeologické terény II. kostela a nad nimi byl vystavěn zděný pavilon. Vznikla zde první stálá archeologická expozice a začala éra návštěvnických sezón, která plynule pokračuje dodnes. V roce 2020 se uskutečnil jubilejní 60. ročník provázení návštěvníků na památníku Velké Moravy v Mikulčicích, který byl roku 1962 prohlášen národní kulturní památkou.
Za řekou Moravou, nedaleko od centrální části památníku Valy u Mikulčic – Slovanského hradiště, se v lukách nachází kamenný kostel, dle odborných posudků a archeologických výzkumů jediná dosud stojící stavební památka z doby Velké Moravy na území České a Slovenské republiky.
Jedná se o předrománskou, jednolodní stavbu s kvadratickou apsidou, které byly v Evropě rozšířeny již v 8. století. Podrobné archeologické bádání i stavebně technický průzkum kostela, prováděné po roce 2004, prokázal jeho stáří. Uvnitř pod omítkami byly nalezeny také části starobylých fresek, které společně s archeologickými nálezy v kapli i blízkém okolí řadí památku do období Velké Moravy.
V 9. století byl zřejmě kostel součástí menšího opevněného dvorce s ozbrojenou posádkou, který plnil strážní funkci při české obchodní cestě, která vedla od vzdálené Nitry (Nitrava) západním směrem k mikulčickému hradišti (grad Morava) a dále Moravou do tehdejších Čech. Je pravděpodobné, že v prostoru Valů se křížila s jantarovou stezkou, mířící od Baltu na jih do Bulharské a Byzantské říše.
Kaple sv. Markéty Antiochijské prošla v nedávných letech stavebními úpravami a konzervací základů i vnějších a vnitřních stěn a získala silnou pozici jedinečné a významné raně středověké stavební památky. Je možné říci, že je v pořadí třináctým kostelem mikulčické sídelní velkomoravské aglomerace, jejíž součástí určitě před 1200 léty byl pro svou blízkost a prokázané stáří.
Areály Slovanského hradiště v Mikulčicích a kaple svaté Markéty u Kopčan prošly v letech 2007 až 2020 rozsáhlou a výjimečnou obnovou. Jejím základem byla „Urbanistická studie Archeoparku Mikulčice – Kopčany“ a zpracování prvního a druhého management plánu s názvem „Památky Velké Moravy – Slovanské hradiště v Mikulčicích a kaple sv. Markéty v Kopčanech“.
S podporou pracovníků Ministerstev kultury České a Slovenské republiky byly podány dva návrhy o zapsání památek Velké Moravy na seznam Přírodních a kulturních památek UNESCO v letech 2008 a 2013. Po odborných posouzeních však byly staženy a v současné době se připravuje podání třetí, předpokládající zahrnutí také řady dalších velkomoravských lokalit obou republik.
Výsledky archeologických bádání i úkoly určené v management plánech přispěly v roce 2019 k vytvoření nového významného turistického cíle na jihu Moravy s propojením za řeku Moravu do oblasti západního Slovenska.
Původní myšlenka spojení obou archeologických lokalit vznikla v roce 2006 z podnětů starostů obcí Mikulčice a Kopčany. Management plány se staly základem revitalizace a rozvoje areálu i jeho objektů. Výsledkem třináctiletého úsilí a budování v obou lokalitách jsou moderní muzejní budovy, sloužící návštěvníkům památky i kultivovaný památkově chráněný přírodní areál s replikami základů kostelů a knížecího paláce a moderní lávkou přes řeku Moravu s přístupovými cestami. Propojení dvou archeologických raně středověkých památek znamenalo vznik česko-slovenského kulturního statku Archeoparku Mikulčice – Kopčany.
Slovanské hradiště v Mikulčicích se v posledním desetiletí opět stalo významnou součástí turistického ruchu Moravy. Zájem návštěvníků, jejichž počet dosahoval v letech před zdravotní pandemií ročně přes šedesát tisíc hostů, řadil hradiště k turisticky atraktivním moravským lokalitám. Přispěl k tomu i rozsáhlý kulturní a doprovodní program, který byl pro návštěvníky každý rok připravován.
Evropský a světový význam místa vynikl v roce 2013, kdy Mikulčice-Valy v rámci oslav 1150. výročí příchodu soluňských bratří svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu osobně navštívil nejvyšší představitel pravoslavné církve, Jeho Svatost Bartoloměj I., arcibiskup Konstantinopole, Nového Říma a ekumenický patriarcha. Slavnosti s názvem Setkání kultur se s ním zúčastnili nejvyšší představitelé z řad politiků i duchovních katolické a pravoslavné církve České a Slovenské republiky.
Mikulčický památník se stal v posledním desetiletí opět místem poznání historie a krás přírody, příhodným k odpočinku, relaxaci, zábavě a sportu. Významnou součástí je jeho silné genius loci, které je umocňováno pravidelnými duchovními setkáními věřících na počest svátku věrozvěstů Slovanů a patronů Evropy, svatých soluňských bratří Cyrila a Metoděje, jejichž sousoší, dar občanů Bulharska České republice a Mikulčicím, zdobí areál od roku 2009.
Je proto příznačné, že se Archeopark Mikulčice – Kopčany stal součástí Cyrilometodějské kulturní stezky, která vede poutníky ze Sv. Hostýna přes Sv. Kopeček u Olomouce na posvátný Velehrad, odtud do Mikulčic a Kopčan a dále do Šaštína, Trnavy a Nitry.
Autor František Synek
František Synek je etnograf, historik a fejetonista. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, po dvou pokusech má nyní šanci na zápis do seznamu UNESCO.