Moravský národ v rozbouřené Evropě

Doba je neklidná, svět čelí nejednomu globálnímu problému (terorismus, náboženský fundamentalismus, nelegální migrace, soupeření velmocí, krize evropské integrace, globální oteplování…) a nejen obyvatel Moravy si určitě položí otázku, zda má cenu vůbec řešit něco tak nehmatatelného a neuchopitelného jako je moravský národ? Není lepší soustředit se na důležitější společenské problémy než je národní otázka, není to věc minulosti, především 19. století? Samozřejmě všechny uvedené příklady i mnohé jiné věci jsou bezesporu důležité a zaslouží si naši pozornost, ale ať už je naléhavost těchto problémů sebevětší, nelze kvůli nim otázku naší vnitřní identity zcela ignorovat.  Jednak bychom tím byli sami proti sobě, jednak to s mnohými výše uvedenými problémy úzce souvisí.  Sice žijeme v konzumní individualistické společnosti, kde se na nějaké vyšší hodnoty a sounáležitost s jinými lidmi moc nehraje, ale nakonec stejně i toho největšího individualistu vždy doženou problémy společnosti, ve které žije. Samotný občanský princip, kdy mě s okolím spojují hlavně společné zákony, které jsme si vytvořili, je nedostatečný. Pokud lidi nespojuje víc než jen státní příslušnost a práva a povinnosti z ní plynoucí, společnost je nezdravá.  Mezi lidmi by měli být užší vazby a zde nastupuje národní idea, vnitřní pocit, že někam patřím, že společně sdílíme společnou kulturu, hodnoty, historickou zkušenost či území. Národ je vlastně taková širší rodina. A právě pouze prostřednictvím této širší rodiny – národa, dokážeme společně čelit hrozbám, před kterými stojíme. Jedinec nedokáže nic.

Český nebo moravský národ? Nepostačujeme k naplnění všeho uvedeného se jen připojit k myšlence jiného národa, např. k myšlence českého národa podle hesla, když nás bude víc, budeme silnější, nač tříštit síly, když je nás tak málo. Samozřejmě i k tomuto rozhodnutí má každý obyvatel Moravy právo a nelze ho nikomu zakazovat.  Ale nelze pominout, že Morava nikdy nebyla součástí Čech a na Moravě vždy existovala vlastní moravská identita. Tím že se budeme snažit patřit někam jinam, vlastně popřeme sami sebe.  A co je nejdůležitější, je pro nás vůbec výhodnější, vzdát se moravské identity ve prospěch jiné např. té české, třeba na základě odvěké jazykové blízkosti? Co to Moravě a jejím obyvatelům přeneslo a přináší? Musíme si položit otázku, je pro malé národy obecně lepší rozplynout se v národech větších? Bylo by pro Skoty lepší stát se Angličany, či pro Katalánce Španěly, pro Rakušany Němci atd.? I když se Evropa jako celek spojuje, nelze si nepovšimnout, že všechny menší, v současnosti nestátní a mnohdy i odepisované národy, procházejí emancipací. Lidé na základě dlouhodobé zkušeností dospěli k názoru, že právě tyto „malé“ národy dokážou lépe zajistit jejich potřeby. Proto by byla škoda podlehnout češství, vzdát se svého národa i samotné Moravy a skončit v propadlišti dějin a být jen východní chudší částí Česka a nedokvašenými špatně (směšně) mluvícími Čechy.

Martin Pekáček, DiS., Prostějov, signatář Deklarace moravského národa