Když Antonín Horák v roce 1991 publikoval teorii o praslovanském písmu, setkal se s nesouhlasem a odporem vědců, protože to nebylo dosud známé. Neprávem ho označili a doposud mnozí označují za podvodníka a falsifikátora. Pan Horák ovšem žádné texty nefalšoval, pouze uměl přečíst originály textů, které jsou uložené a veřejně přístupné v mnoha evropských muzeích. Oficiální zpráva na Wikipedii, že nám přinesli písmo teprve zvěrozvěstové Cyril a Metoděj v 9. století, je už dnes zcela nekorektní a bezpočtem archeologických nálezů neobhajitelná.

Např. jeden z podstatných problémů při pokusech o překlad starých záznamů je v tom, že v dávných textech nejsou oddělená slova mezerou , text je tedy zaznamenávaný jako plynoucí řeč. A najít slova, je první náročný úkol překladatelů. Když však hledáte slovo, musíte hledat slovo v nějakém jazyce a problém je i ten, že pohledem na neznámý záznam ani nevíte, v jakém jazyce ho dávný pisatel zaznamenal. Pokud ovšem už víme, že může jít o záznam v jazyce slovanském, slova najdeme a text začne dávat smysl. Ještě dalším důkazem správnosti překladu jistě je, že stejná slova (případně jen v jiných mluvnických tvarech) najdete i na jiných nápisech stejného období. Pokusy najít slova v jiných jazycích stále selhávají a takových násilných překladů už nelze ani jinde smysluplně použít ….Přes 100 překladů Ant. Horáka do praslovanského jazyka už nelze přehlédnout a Slovanům je třeba přiznat dávnou znalost písma, a to už z doby dávno před naším letopočtem. To je však stále pro řadu linquistů a historiků nepřijatelné -pseudovědecké i přesto, že oni žádné použitelné, smysluplné překlady doposud nevytvořili.

FB Dagmar Krejčí