Příklad pro to, aby promoravští vlastenci opět vítězili

Svého času se u nás na Moravě vzedmula euforie, a nebylo to jen ledasjaké pohnutí mysli, ale jednalo se o promyšlenou akci, na které se podílelo spousta erudovaných a vzdělaných osob. Už jednou sem se přiznal, že su vlastně takový pamětník a účastník oné doby. V roce 1968, když sme s partou kamarádů pospíchali kolem olomoucké radnice za děvčatama (na nedaleko pořádané odpolední čaje), tak nás u orloje přibrzdila početná skupina lidí s praporama – tehdá pro nás neznámá věc. Já se samozřejmě hned zeptal, o co tady jde. Samozřejmě sem byl poučen, že to sou moravské vlajky, a ten hovořící pán byl docent Boleslav Bárta. To byla epizoda a pokračování nastalo v roce 1990. To už sem o historii Moravy – naší vlasti – ledacos věděl. I to, že v roce bouřlivých událostí po skončení první světové války byla Morava zrušená. V roce 1990 se udály další důležité události – v Kroměříži se konal 1. dubna obnovené Moravské zemské sněm, a toho sem se zúčastnil se svou desetiletou dcerkou. V průběhu toho sem se stal členem Společnosti pro Moravu a Slezsko. Byla to pro můj další život zásadní událost. Tehdy sem se zapojil do organizace v Šumperku a navrhl něco, co by napomohlo obnově Moravy coby instituce. Byl to Pochod k pramenu Moravy, kterého jsem byl spoluzakladatelem. V září toho roku se za účasti zhruba padesáti moravských vlastenců konal první ročník. Prozradím, že se letos pořádá první sobotu v září už 37. ročník. Co se událo za ty roky, a co chcu tímto článkem sdělit moravské veřejnosti, napíšu příště. Prozradím, že to bude velice zajímavé a pro některé i poučné, pro mizivé počet i ostudné…

Sepsal Jan Smital.