Důvodů je víc. Každý člověk, který se k moravské národnosti, případně i moravskému jazyku přihlásí (to je také důležité), má důvodů víc. A i jiné pořadí důvodů, podle toho jakou důležitost jim přikládá.

Nemalou roli hraje odsunutí Moravy a jejího území „na druhou kolej.“ Nebo dokonce na třetí? Nebo na kterou? Po Praze, potom po středních Čechách a poté až po Čechách samých? Čísla, která odrážejí finanční opomíjení Moravy se nevykazují. Vyhledávat a počítat to není jednoduché. Vždyť máme ten matoucí krajský systém, ve kterém jsou – a nikoli náhodou (!) – přimíchány kusy moravského území do českých krajů a máme i kraj „obojetný“!

Ale ono to nejde skrýt a čas od času to viditelně vyskočí i bez počítání. Jako to bylo nedávno s těmi republice darovanými respirátory, které Ministerstvo zdravotnictví přidělilo téměř všechny do Prahy a Čech a zcela nepatrný zlomek z nich na Moravu. A předtím, když na Moravě nebyla zřízena testovací místa ani ve všech krajským městech, zatímco v Čechách byly i ve městech menších.

Před pár dny jsem zcela náhodou narazila na internetu na barevnou mapu nakažených koronavirem. Z barev bylo zřejmé, že jsme na tom na Moravě výrazně lépe. Přirozená bariéra mezi Moravou a Čechami, přirozená hranice, která odděluje od sebe dva jiné geografické celky, dvě země, Čechy a Moravu, i tady udělala své. Navzdory tomu, že tuto přirozenou zemskou hranici a přirozenou rozdílnost těchto zemí Praha nechce vidět, natož uznat.

Po pár hodinách jsem zase něco hledala na internetu a opět náhodou narazila na mapu, kde vyskakovala čísla udávají počty zemřelých na koronavirus na 100 tisíc obyvatel. Právem jsem očekávala, že čísla na Moravě, vzhledem k nižším počtům nakažených budou výrazně nižší. Nižší byly. Ale jen nepatrně. A rozhodně neodpovídaly rozdílům v počtu nakažených. A byly dokonce o dost vyšší, než v samotné Praze.

Podle mě to nelze vysvětlit jinak, než jak to vidíme i jinde. Na Moravu jde do zdravotnictví mnohem méně finančních prostředků, než by mělo. A to, jako i v jiných oblastech života společnosti, dlouhodobě.

Nepatřím k těm, kterých je nakonec skutečně jen pár, kteří by chtěli samostatnou Moravu. Čím menší stát, tím je snazší hříčkou „silnějších hráčů“. Ale vnitřní správu Moravy, tak jak to je běžné v zemích se zemským (spolkovým) uspořádáním, považuji za nutnou. Nakonec jsme ji u nás měli až do roku 1918 a to po 1000 let! Je to přirozeně vzniklý a staletími ověřená optimální správa území. Po technokratickém zrušení proto dělá stále problémy. Nebude-li stav opět uveden do souladu s přirozenými potřebami území Moravy, nakonec, jak to u hloupých a nepřirozených systémů je – to může k rozdělení, už i tak malého státu – vést!

Uvedeme-li my, na Moravě, při sčítání lidu moravskou národnost, nejlépe i moravský jazyk, a to v dostatečném množství, může to být důležitým krokem směřujícím k vyřešení nedobrého stavu. Ke zrušení krajského zřízení a jeho nahrazení po všech stránkách optimálnějším zemským. Lepším pro celý stát, nejen pro Moravu a to v mnoha směrech. Úsporami ve státní správě počítaje, po zefektivnění podnikání a tím i lepší ekonomickou situaci.

Vždy si při podobných úvahách vzpomenu na německý hospodářský zázrak po válce. Němci tehdy sami prohlašovali, že bez pružného a efektivního spolkového zřízení by jejich „hospodářský zázrak“ vůbec nebyl možný !

Poučí se „Praha“ ? A pochopíme to konečně už všichni, co žijeme na Moravě ? Navzdory mediální propagandě z centra, která se nás snaží od usilování o rovnoprávné postavení Moravy ve státě odradit?

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa