Proč žiju v Česku, a ne v Čechomorávii?

„Morava je podivuhodná země už proto, že je a není. Kdysi v dávné historii, bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních.“ – básník Jan Skácel

Vnímám jako problém a zárodek zla, že se ze slova „český“ udělala značka potírající všechno ostatní. Velšan i Skot by se urazil, kdyby byl nazván Angličanem. Ir by nejspíš rovnou střílel. S označením Brit by ovšem každý z nich souhlasil. Je Velká Británie, nikoli Velká Anglie.

Je štěstím Ostrovanů, že mají pojem zastřešující všechny národy ve státě. My takové slovo nemáme, a tak u nás všechno válcuje „Čech“ a „český“. Je to ale nutné? Máme Českomoravskou vrchovinu, chodíme na skupinu Čechomor – nikomu toto spojení nevadí. Proč by se tedy naše společná země nemohla jmenovat Čechomorávie (koncovka podle Francie, Itálie, Moldávie, Jugoslávie…)? Ostatně tuto koncovku dnes už používáme v mezinárodní transkripci pojmu Česko: Czechia.
„Československo“ možná znělo našim předkům při svém vzniku divně. Pojem „Čechoslovák“ u nás fungoval podobně jako na Ostrovech „Brit“ – byl zastřešující, vyjadřoval politický národ, nikoli etnický. S tím jsem problém neměl. Nejde mi ale do huby slovo „Čech“. Čechem se prostě být necítím, ani jím historicky a etnicky nejsem. Jsem Moravan, anebo Čechomoravan žijící v Čechomorávii. Koneckonců, Moravia, stejně jako Bohemia, je ve světě dobrá značka. Moravští bratři nám vybudovali skvělou pověst – není důvod se za slovo Morava stydět.

WELCOME TO CZECHOMORAVIA! 

Pavel Hub