Příběh prvního kina v českých zemích.

Při zmínce o prvních provozovaných kinech na území dnešní České republiky se nejčastěji mluví o pražském kouzelníkovi Viktoru Ponrepo, který otevřel své kino v září 1907. První stálé kino však vzniklo o několik měsíců dříve na Moravě a u jeho zrodu stál brněnský podnikatel Dominik Morgenstern, který biografům zasvětil prakticky celý svůj život.

Když se v roce 1875 ve městě Královo Pole narodil do židovské rodiny Samuela Morgensterna a Fanny Hassberg syn Dominik Markus Morgenstern, nikdo nemohl tušit, že z něho vyroste pozdější zakladatel prvního kamenného kina s pravidelným provozem v českých zemích.

Svoji závratnou kariéru zahájil nejdříve jako majitel reklamní kanceláře v brněnské Kostelní ulici a v roce 1901 přesedlal na film. Vlastnil kočovné kino, z něhož vytvořil stálý biograf slavnostním otevřením dne 8. června roku 1907 pod názvem The Empire Bio Co. a promítačem se stal vídeňák Josef Adolf Goldmann. V Praze ho následoval její rodák, slavný Viktor Ponrepo ( vlastním jménem Dismas Šlambor ) až 15. září 1907 v domě U modré štiky na Starém Městě. The Empire Bio Co. sídlilo na tehdejším Velkém náměstí, dnes náměstí Svobody, v nájemním domě č. 5. Později bylo přejmenováno na kino Central, aby v padesátých letech dostalo přiléhavý název Úderka a s tímto pojmenováním přežilo až do roku 1979.

Když v roce 1913 stavěl Adolf Bacher na rohu dnešní Masarykovy ulice a náměstí Svobody nový dům, byl ochotný se bavit o tom, že by na dvoře budovy mohl být postaven sál pro kino. Slovo dalo slovo a Dominik Morgenstern získal svoje v pořadí druhé kino. A protože dvě licence mít nemohl, pronajal tedy The Empire Bio Co. německé sekci Komise pro ochranu dítek a mládeže a svoji licenci nechal převést na nové kino.

Síť biografů posléze rozšířil ještě před I. světovou válkou o kino Apollo naproti hlavnímu vlakovému nádraží. Ve dvacátých letech a v první polovině let třicátých ho provozoval Československý červený kříž, poté byla v budově několik let prodejna papírenského zboží a od roku 1942 kino opět zažilo restart s názvem Ohne Pause, takže s nepřetržitým provozem. Majitelem byla berlínská společnost UFA. Po válce se přejmenovalo krátce na Aktualita a od roku 1947 do roku 1981 neslo kino název Čas. V roce 1928 pak vybudoval v podzemí paláce Morava jeden z nejmodernějších kinosálů v republice. Ten dostal honosný název Kapitol ( o mnoho let později fungoval se známým názvem Družba do roku 1991 ), měl celkem 800 míst a vedení kina připadlo synovi Hansovi. Morgenstern byl člověk podnikavý, takže vydával také kinematografický magazín a vlastnil i filmovou půjčovnu s názvem Apollo – Film – Verleih.

Za nacistické okupace byl Morgenstern zatčen brněnským gestapem již v roce 1939 a zkraje roku 1942 byl zařazen do transportu U s cílovou destinací Terezín. Odtud byl o čtyři měsíce později deportován transportem Ax do tábora Sobibor, kde zahynul. Ve stejný den odjela jiným transportem do Sobiboru i jeho manželka Olga, se kterou byl Morgenstern čtyřicet let, aby svoji životní pouť ukončila tamtéž. Syn Hans odjel již koncem dubna 1942 do ghetta Piaski. Válku přežila jen dcera Margaretha, která se už v roce 1930 provdala za statkáře Rennera a odstěhovala se na Slovensko. Navíc měla v dokumentech zmínku o protestantském vyznání, což mohlo hrát roli, ale možná také nikoli, jako právě v případě Morgensterna a jeho na první pohled evangelické rodiny.

Zdroj: https://zpravyzmoravy.cz/pribeh-prvniho-kina-v-ceskych-zemich-kdo-byl-rychlejsi-ponrepo-nebo-morgenstern/?fbclid=IwAR1DSCsGz3w9oNNr4AKKPTnGfsq2Mi_8yoUvA9jk9NJ_uqxbgdKJZI7C06s