Morava byla donedávna, tedy až do roku 1918, což je z pohledu historie opravdu nedávno, jedním ze států velkého soustátí Rakouska-Uherska. Byla plnoprávnou korunní zemí – stejně a na stejné úrovni – jako Čechy. Co se s ní stalo, víme. Už při vzniku Československa, a později to stále pokračovalo, byla Morava zatlačována do pozadí a byla jí postupně odebírána práva, až už ztratila i právní subjektivitu a byly úmyslně ve správním členění rozkotány i její hranice. Stala se nesvéprávným ocáskem Čech.

Je ve všem za Čechami a Prahou na druhém místě. O zlých důsledcích pro Moravu – a tedy pro její obyvatele – bychom mohli psát romány. Takové to skutečně je, ačkoli si to mnozí lidé ani na Moravě neuvědomují.

Ti, kteří si to uvědomují velmi silně a chtějí vrátit Moravě co jí právem náleží, se často vracejí do historie. Ano, v historii najdeme opodstatnění našich požadavků.

Ale co potřebujeme, je najít způsob jak narovnat právo, jak dosáhnout spravedlnosti pro Moravu a její lid.

Historie Moravy samé může pomoci. Ale je třeba se rozhlédnout i jinde. Začít vážně studovat co vedlo jinde k cíli a tyto postupy uvádět v život. A aby se to podařilo, vzdělávat Moravany. Alespoň v tom kdo byli, kdo jsou a co byla a je Morava!

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa