Ústava uvádí, že stát vytváří občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ústava se hlásí kdobrým tradicím státnosti Koruny české. Proto v rámci těchto dobrých tradic lze vytvořit zemské volební obvody pro volby Poslanecké sněmovny. Alternativně lzespojit Moravu a Slezsko do společného zemského volebního obvodu.

Velké volební země, kde se bude volit značné množství poslanců, zajistí poměrnost převodu získaných hlasů na mandáty pro politické strany. Nedostatek poměrnosti voleb v rámci malých krajů byl hlavní důvod, pro který zrušil Ústavní soud část volebního zákona.

Mnoho občanů se s kraji neztotožňuje, naopak mají citové tradiční vazby k Čechám, Moravě a Slezsku. Uspořádání voleb do Poslanecké sněmovny v rámci zemských volebních obvodů uzná přirozenou vazbu občanů na zemi, v níž žijí, uzná historické postavení Čech, Moravy a Slezska jako státotvorných základů České republiky, přitombez nároků na státní rozpočet,a zajistí poměrnost voleb poslanců.

Od vzniku parlamentarismu v 19. století v monarchii se volili poslanci Říšské rady za země. Naposledy se mandáty přidělovaly třem zemím v roce 1946, teprve v jejich rámci se organizovaly volební kraje.Volby v roce 1946 vyhráli celostátně komunisté, ale s velkými rozdíly – v Čechách měly 43%, na Moravě se Slezskemjen 34% a na Slovensku 30,5%.

Mandáty 200 poslanců se rozdělí na jednotlivé zemské volební obvody podle počtu voličů. Území zemských volebních obvodů lze stanovit výčtem okresů a v případě okresů ležících na území dvou zemí výčtem správních obvodů měst s rozšířenou působností. Tím hranice zemských volebních obvodů budou vycházet z historického území, ale přitom se upraví dle dnešních správních hranic měst s rozšířenou působností, která jsou základem pro výkon územní správy.

doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., signatář Deklarace moravského národa