Jan Lucemburský, aby usnadnil své přijetí za moravského markraběte, vydal 18. června roku 1311 inaugurační diplomy zaručující Moravě významná autonomní privilegia. Mimo jiné: nejvýznamnější zemské úřady měli zastávat jen „rodilí Moravané“. Tento bod pak byl pravidelně stvrzován (zpravidla při nástupu panovníka). Jeho poslední modifikace po demokratizaci v 19. století byla, že poslanec Zemského sněmu Moravského markrabství musí mít bydliště v této zemi.

Zajímavé na tom je mnohé. Odpůrců existence moravského národa by stálo za to se zeptat, proč takové privilegium existovalo, když Moravané neexistují? Chtěla bych poukázat na skutečnost, že náš současný stát odvozuje své dějiny a právo na existenci i od soustátí zemí Koruny české. To však po veškeré dějiny respektovalo autonomii Moravy a její statut markrabství, stejně jako práva Moravanů.. Náš současný stát má tedy s „Korunou“ ve vztahu k Moravě a Moravanům minimum společného a neměl by se tak k ní ani hlásit. Spíše jen ke komunistům a Klementu Gottwaldovi, kteří kraje z roku 1949 vymysleli a které jenž se polistopadovým „prý demokratům“ tak zajíbili, že je znovu ustanovili a které u nás „straší dodnes“.

Vrcholní představitelé země Moravskoslezské v letech 1928–1948

Moravskoslezští zemští prezidenti

  • 1928 –1939 JUDr. Jan Černý, narozen v Uherském Ostrohu na Moravě
  • 1939 – 1941 JUDr. Jaroslav Jan Caha, narozen v Rozsochách na Moravě
  • 1941 – 1941 JUDr. Jaroslav Mezník, narozen v Křižanově na Moravě

Moravskoslezský zemský viceprezident

  • 1940–1945 JUDr. Karl Schwabe, narozen v Brně na Moravě

Předsedové Moravskoslezského zemského národního výboru

  • 1945 – 1946 František Loubal,
  • 1946 – 1948 František Píšek,
  • 1948 – 1948 Karel Svitavský

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa s použitím textu z moravského blogování