Zvony Mikulčických valů

Archeologické naleziště poblíž Mikulčic se považuje za jedno z možných hlavních měst říše Mojmírovců. Málo se ví o jedné zajímavé legendě.  Samotné naleziště je od dnešní obce vzdálené několik kilometrů a přímou historickou návaznost by zřejmě bylo marné hledat. Zánik mikulčické aglomerace je dodnes zahalen tajemstvím. Ještě v 10. století se osídlení udržovalo, ale v nižší hustotě a dozajista ne v takovém významu (úbytek šperků i zbraní). V 11. století již patrně zaniklo úplně. V průběhu věků byly kameny z kostelů rozebrány a snad použity na stavby v okolních vesnicích. Torza, která zůstala, nepřipomínala význam někdejšího centra a některé stavby patrně zmizely beze zbytku. V Mikulčicích na rozdíl od Starého Města a Velehradu povědomí o moravském městu nežilo. Lidé na něj zapomněli. Ani v 19. století, kdy velkomoravská a Cyrilo – Metodějská tradice začala znovu ožívat, se Mikulčice nedostaly do popředí zájmu. Nepotkali bychom tu amatérské archeology hledající Metodějův hrob, jak tomu bylo například na Hoře svatého Klimenta u Uherského Hradiště. Nepořádaly se tu velkolepé národní poutě zdůrazňující slovanskou jednotu, jako v tu dobu začaly na Velehradě. Je zřejmé, že o zaniklém velkomoravském městu u Mikulčic, neměla veřejnost ponětí. Přesto v obci žila zajímavá legenda.  Nedaleko vesnice v polích jsou valy, o kterých se tvrdilo, že když se k nim přiloží ucho, jsou slyšet kostelní zvony. Legenda předávaná z generace na generaci žila, aniž by se kdo zamýšlel nad jejím jádrem. Až po druhé světové válce se při archeologickém výzkumu, právě nedaleko oněch valů, podařilo odkrýt základy dvanácti kamenných velkomoravských kostelů.         

Jaroslav Svozil