Sluší se tedy vzpomenout největšího moravského panovníka, krále Svatopluka, který byl v některých dobových kronikách nazýván i císařem. Na pozici císaře o něm uvažoval podle písemných zpráv i papežský stolec. Po úmrtí Svatopluka se však historie ubírala jiným směrem.

Na území Velkomoravské říše a na jejích státoprávních základech poté vyrostla řada státních útvarů, z nichž v dnešní době můžeme jmenovat Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Polsko, ale i menší území dnes se zemským statusem, např. Dolní Rakousko. Velkomoravskou říši pravděpodobně nerozvrátili Maďaři sami, protože byli v té době nepříliš početní, ale podílelo se na tom mnoho faktorů, od boje o následnictví až po přírodní katastrofu, pravděpodobně tisíciletou povodeň. Nicméně Morava v té době nezanikla, změnila svou rozlohu, ale určitou váhu si mezi ostatními zeměmi i poté udržela. Svědčí o tom dynastické sňatky mezi moravskou nobilitou a nově vznikající nobilitou uherskou /Jiří Bílý, Moravští panovníci/. Pokud by Morava v té době už mezi ostatními zeměmi nic neznamenala, dynastické sňatky by nepadaly v úvahu.

Kulturní působení (odkaz) Velké Moravy, písemnictví, vzdělanost, však daleko překročily i hranice Velkomoravské říše samotné, skutečné velké říše už samé o sobě. Však také sv. Cyril a Metoděj budovali tehdejší moravské církevní školství podle vzoru univerzity v Konstantinopoli (univerzita ještě starověkého typu), kde sv. Cyril dříve vyučoval. A to téměř 500 let před založením Univerzity Karlovy v Praze ! Písmem, odvozeným z písma, které pro Moravany na žádost moravského krále Rostislava sestavil Konstantin – sv. Cyril, píší ještě i dnes stamiliony lidí na naší planetě, a to nejen ve slovanských zemích, ale i v několika neslovanských !

KRÁL SVATOPLUK I. panoval v letech 871 – 894 a byl třetím a nejvýznamnějším panovníkem dynastie Mojmírovců.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa