Dne 24. října byla Vestfálským mírem ukončena Třicetiletá válka. Jednání o míru, které tehdejší diplomaté zdárně ukončili si zaslouží obdiv a nese i moravskou stopu. Jan Maxmilián hrabě Lamberg se narodil u nás na Moravě, v Brně, v roce 1608. Při jednání, které hrabě Lamberg vedl, a jehož výsledek byl především jeho dílo a zásluha, byly stanoveny nové zásady, které se poté staly součástí ústavy Svaté říše římské na více než 150 let. Řadu těchto náročných jednání vedl se švédským kancléřem  Axelem Oxenstiernou a je spolu s ním spoluautorem a signatářem smlouvy, která je označována jako Vestfálský mír.

Jan Maxmilián strávil na Moravě své dětství a Moravu dobře znal. Jeho rodina žila na Moravě především proto, že jeho otec ve službách Rudolfa II. blízce spolupracoval s olomouckým biskupem Františkem Dietrichsteinem. Jan sám později zakoupil i panství v Kunštátě na Moravě, které posléze předal synovi. Jeho manželkou byla Jitka Rebeka Bruntálská z Vrbna. Oženil se s ní ve Vídni v roce 1635 a měli spolu deset dětí. Celým titulem Jan Maxmilián Nepomuk, říšský hrabě z Lamberka, nebyl ovšem zdaleka jediný z tohoto starého rakouského rodu, jehož život byl spjat s Moravou. 

Mnohým z nás se jistě vybaví Jan Sokol z Lamberka a jeho hrad nad divokou Oslavkou, který je dnes již nepříliš zachovanou nevelkou zříceninou. Ta na početnou vojenskou hotovost, kterou dříve hrad hostil, už nijak neukazuje. Byl prý i „lapkou“. Těžko dnes soudit minulost současnýma očima. Ale když si pomyslíme, že i králové měli „své bukanýry“ a „své piráty“, už se nám to, v určitých obdobích středověku, nezdá tak těžko uvěřitelné ani u šlechtice z významného rodu. 

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa