Co přišlo po Listopadu nového ve výkladu dějin Moravy, je znevážení prvního slovanského státu ve střední Evropě, Staré Moravy a Velké Moravy, pro kterou se v cizině užívá označení Moravská říše. Vždy bylo uznáváno, že tím, že Stará Morava a Velká Morava úspěšně čelila Franské říši, ovládla a uhájila pro tento významný slovanský stát velké území a jeho samostatnost vůči sousedům vytvořila podmínky pro následný vznik nástupnických států. Z dnešního pohledu především pro Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Polsko. Masaryk se svými spolupracovníky právě o existenci Moravské říše opíral oprávněnost snah ustavit nový stát – Československo.

Nyní začínají „čeští odborníci“ tento až dosud vždy uznávaný názor znevažovat. Nový historický výklad se už neopírá o historická data, o prameny, je už jen služkou centristické politiky pražského mocenského centra.Ale upozornění na tuto „překvapivou otočku“ je jen úvodem ke konkrétní záležitosti, kterou jsem měla na mysli, když jsem tomuto článku dala nadpis „Co uniklo naší pozornosti“. Chtěla jsem upozornit na něco jednorázového, ale nikoli nedůležitého, čeho jsme si tenkrát, v těch přelomových dobách, opravdu nevšimli. Možná to na Moravě zaznamenali někteří historici nebo politologové, ale my, moravští patrioti, ne. V Čechách a především v Praze, se to ovšem vědělo. Vždyť to vyšlo z pražské šovinistické „kuchyně“.O co šlo?

Když v roce 1996 Václav Klaus podával přihlášku, tedy návrh na vstup České republiky do Evropské unie prostřednictvím Evropské rady, která je jednou z vrcholných institucí unie, povinnou součástí návrhu byla i historie naší státnosti od počátků do doby podání. A od úplných počátků se také začalo. Byť mlhavých, ale přece jen zachytitelných v kronikách a v útržcích zpráv, zachovaných někdy i v cizině a snad i ve starých pověstech. Začalo se Sámovou říší. Asi byste čekali, že se pokračovalo Velkou Moravou. Ale nic. O Moravě ani slovo. Černá díra. Prostě se to pře-skočilo a zmínil se až přemyslovský stát! Když jsem se to před nedávnem dověděla, přiznám se, že to byl pro mě šok. Čekala bych od „Prahy“ téměř cokoli. Vždyť už jsme byli na Moravě svědky, přímými účastníky a oběťmi tolika ústrků! Ale že se přikročí k něčemu tak nehoráznému, to bych u „Prahy“, dokonce ani u toho sebestředného, nadutého Václava Klause staršího, nikdy nepředpokládala.No, bývalá „matička Praha“, nyní už žádná matička, ale „hlava republiky“ – jak bylo oficiálně změněno její označení – ta tedy umí překvapit!

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa