Roku 1683 se rakouská monarchie dostala do kritické situace. Turkové, kteří v tu dobu ovládali již velkou část Uherska, se ocitli před Vídní a toto město oblehli. Situace vypadala beznadějně a bylo zřejmé, že habsburská monarchie vlastními síly tureckou zteč neodrazí. Císař Leopold „hrdinně“ utekl do Insbrucku, aby říši ušetřil ztráty svého majestátu. Vídeň a de-facto celá monarchie byla odkázána na pomoc spojenců. Jedním z nich byl i Polský král Jan III. Sobieski, který metropoli na Dunaji vyjel na pomoc s velkým vojskem. Jeho cesta vedla přes Moravu a první noc v naší zemi trávil v Olomouci. Tamní měšťané byli tehdy velice pyšni na svůj orloj. I z toho důvodu ubytovali Jana Sobieskiho hned naproti, aby na něj dobře viděl. Polský král se tak vůbec nevyspal. Každou hodinu jej rušila zvonkohra orloje a o půlnoci pak několika minutový koncert zvukového soustrojí. Nadšený z toho opravdu nebyl, ale odvezl si cenné ponaučení. Když byl následující večer před Brnem a tam dostal nabídku noclehu v luxusním domě v centru, odmítl ji slovy: „Jsem voják! A jako voják spím zásadně ve vojenském stanu.“  A tak se Brňané ke svému smutku nedočkali hostitelské role polského krále. Kdo ví, možná i tato epizoda přispěla k oživení rivality mezi hlavními městy Moravy.

   Důležité bylo, že pomoc Jana Sobieského byla včasná a účelná. Turci utrpěli drtivou porážku, po které se museli stáhnout, a jejich přímý tlak před branami monarchie definitivně ustal. Tím se ulevilo i Moravě. Ustaly tak loupeživé výpady Turků ze sousedních Horních Uher (dnes Slovensko).

   Na památku polské pomoci jezdí dnes mezi Warszavou a Vídní vlak EuroCity s názvem Jan Sobieski. Ten však vlivem trasování železničních koridorů po hříchu míjí Olomouc i Brno. 🙂  

Jaroslav Svozil