Pronásledování Milana nezačalo po pádu (Berlínské zdi – pozn. redakce) zdi, ale v roce 1976. Já jsem přemýšlela, jestli mám zničit ty škaredé články z Čech. Byly toho asi tak dva metry. Říkala jsem si, že nebudu udavač, že nebudu nechávat tyto věci. Pak jsem si ale řekla, že to není pravda, že je to historický akt. Knihovna je od toho, aby tam chodili studenti, vědci, literární vědci, to tvoří část historie. Poradila jsem se s Tomášem Kubíčkem. Prostě jsem to všechno dala. Můžete tam jít a vše si přečíst. Je to docela zajímavé.

Je to i smíření s vlastí, s rodnou zemí Milana Kundery? Tím, že se vrací jeho dílo?
To nezáleží na Milanu Kunderovi, to nezáleží na mně, to záleží na zemi. V každém případě v Brně určitě. Praha zůstává navždy moje velká pochybnost, protože všechno zlo, co už se stalo a udělalo Milanovi, přichází z Prahy. Žádné zlo nikdy nepřišlo z Brna, nikdy.

Takže to nezáleží ani na Brně, ani na Milanovi, ani na mně. Bohužel hlavní město, moje město, kde jsem se narodila, udělalo dost zle v této rodině.

Z níže přiloženého článku vybral Ondřej Hetmánek.

https://www.irozhlas.cz/kultura/literatura/milan-kundera-knihovna-rozhovor-vera-kunderova-proc-brno-poklady-sbirka_2304011501_mst