Masarykova univerzita „včera“ a dnes

Zcela náhodně jsem na internetu narazila na příspěvek MUNI, tedy brněnské Masarykovy univerzity, kde zve své absolventy na setkání u příležitosti oslav stého výročí vzniku univerzity. Přidala jsem k této zprávě na facebooku svůj komentář, kde jsem připomněla něco právě ze začátku té stoleté historie univerzity a nakonec jsem si povzdechla nad současným stavem společnosti. Nikoli univerzity samé, protože i tam jsou i mezi profesory lidé, kteří by si zemské zřízení přáli.

„Víte, že Masarykova univerzita se v roce 1949 bila za práva Moravy jako lev? Tedy že se postavila proti vůli komunistů po jejich puči v roce 1948 ve věci zachování zemských práv? Svolala k tomu tehdy sympozium a vydala na obranu zemských práv i publikaci. A dnes? Když jsem slyšela v rozhlase absolventku, už doktorku z této univerzity mluvit o celé republice jako o Čechách, nešlo nepřemýšlet – KAM JSME SE TO DOSTALI?“

Bylo mně odpovězeno komentářem, podle mě dost „nešikovně“:

MUNI 100: Pojem „Čechy“ často označuje celou Českou republiku. My bychom z toho takovou vědu nedělali a bereme celou republiku jako celek ať už jde o Čechy, Moravu nebo Slezsko.

A na to jsem zareagovala komentářem. Emočně, agresivně a opravdu hloupě. To je dobrá cesta, jak odradit i naše potencionální příznivce. Rozhodla jsem se svůj komentář smazat, ale už se stalo. Univerzita mně ušetřila práci.

Ale vyjádřit jsem se přece jen chtěla, a tak jsem napsala nový komentář, podle mě už odpovídající:

„Napsala jsem odpověď na váš komentář. Ale nechala jsem se unést emocí a komentář byl hloupý. Chtěla jsem jej dnes ráno smazat, ale ušetřili jste mně práci. Už jste tak učinili sami. Nestydím se za svou emoci. Mít vztah k rodné zemi a vlasti, kterou je pro mě Morava, je v pořádku. Jen se nechat tou emocí unést a napsat hloupý komentář, jak jsem to udělala já – ne. Přesto považuji váš komentář přinejmenším za „nešikovný“. Chápu, že v tomto případě nepíšete za celou univerzitu, ale za sebe, tedy člověka, který má na starosti část práce na oslavách 100 let univerzity. Chci tedy jen upozornit na něco, co se mně na vaší odpovědi nelíbilo. Působil na mě, jakoby z vaší strany zaznívala akceptace tohoto nesprávného označení celé naší republiky za Čechy. Přitom toto označení v sobě skrývá nepominutelný šovinistický prvek. Přehlíží Moravu (i naše Slezsko) a s tím 4 a 1/2 milionu občanů naší republiky, kteří tam žijí. Vím, že tento výraz někteří používají bezděčně, na druhé straně někteří ne! Je důležité vyjadřovat se správně. Tedy použít výraz Česká republika, nebo naše republika, případě i to historicky nesprávné, nicméně oficiálně uznané Česko. Nevadí mně, že berete Českou republiku jako celek, neboť ona celkem, skládajícím se ze tří zemí, jak říká i naše ústava, je. Jsem přesvědčena, kdybyste ve vašem komentáři alespoň za slovem často napsali slovo nesprávně, už by to byl úhel pohledu přijatelný pro všechny. A nikoho by se nemohl dotknout.“

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa