Moja moravská cesta

Každý by se chtěl mít lépe. Ani já nejsem jiný, taky to chci. Pro mě, jako obyvatele Moravy, jsou v podstatě tři cesty jak toho dosáhnout.

První cesta je cesta pasivity, rezignace na aktivní působení na cokoliv, každodenní cyklus práce-televize-postel. O víkendu pivo-televize-postel. Už tak je dobře, a je naděje, že díky působení nějakých vnějších sil, bude lépe.

Druhá cesta je cesta přisluhovače režimu a ano, přináší jisté výhody a poměrně rychle. Ovšem, taková cesta vyžaduje specifické osobnostní rysy, a okolí si přisluhovačů příliš necení. Ale režim si je chrání po dobu využitelnosti, která závisí na loajalitě přisluhovače a jeho informacích, které by mohly způsobit potíže. Ovšem, přisluhovači žijí s nadějí, že jim výhody vydrží až do konce života.

Třetí cesta je cesta práce na nápravě neutěšeného postavení Moravy v našem státě. Cesta s nadějí, že díky společné snaze dosáhneme nápravy stoletých křivd a nespravedlností páchaných na naší zemi, Moravě, na každém z nás, s nadějí na svoji vládu ve vlastní zemi. Na této cestě je několik důležitých bodů, především se přihlásit k moravanství, letos i při události evropského rozměru, při sčítání lidu, podepsat Deklaraci moravského národa, účastnit se promoravských akcí, buď jako člen některé z promoravských organizací, nebo jen jako sympatizant. Šíření promoravské osvěty je snad už samozřejmost.

Jiří Jakub Mašek, signatář Deklarace moravského národa