MORAVAN, KTERÝ SE TÉMĚŘ FINANČNÍ ZRUINOVAL, ABY NATOČIL FILM O MIZEJÍCÍM SVĚTĚ MORAVSKÉ NÁRODNÍ LIDOVÉ KULTURY

Vladimír Úlehla, vědec světového formátu se narodil 16. července 1888 ve Vídni a zemřel 3. července 1947 v Brně. Můžeme tedy letos v červenci vzpomínat 130. výročí jeho narození a 71. výročí jeho úmrtí. Životní příběh Vladimíra Úlehly začal na sklonku minulého století a směřoval jednak k přírodní vědě, jednak k hudbě. Oboje bylo vrozené i pěstované rodinné dědictví, rozvíjené během gymnaziálních studií ve Strážnici. Následovalo studium přírodních věd na Karlově univerzitě, vynikající rozlet ve fyziologii rostlin u Bohumila Němce, obohacený studijními pobyty ve Štrasburku a v Lipsku a dovršený promocí “summa cum laude″ v Praze r. 1911.

Během svých studií vyvíjel V. Úlehla také značnou buditelskou činnost mezi mládeží moravsko-slovenského pomezí, organizoval sjezdy studentů z Moravského i Uherského Slovenska, které byly v té době určující pro orientaci pokrokové slovenské inteligence. Přišla však 1. světová válka a s ní mobilizace, kontakty s ruskými zajatci, vojenský soud, vězení a italská fronta.

Po roce 1918 se habilitoval na Karlově Univerzitě a zakotvil na nově založené Masarykově Univerzitě v Brně, kde se uplatnil v roli vskutku “gründerské″. Stal se budovatelem moderního Ústavu pro fyziologii rostlin, průkopníkem mezinárodních kontaktů, prvním ekofyziologem u nás s expediční zkušeností ze Skandinávie i z amerických pouští, a toto vše zprostředkoval studentům. Roku 1928 se stal iniciátorem slavné Výstavy soudobé kultury v Brně, kde organizoval expozici vědy a školství.

Začátkem 30. let V. Úlehla ustavil interdisciplinární studijní sdružení “Velká″ a vytvořil 25členný kolektiv vědců i umělců, který po 2 měsíce intenzivně pracoval na sociologickém a etnografickém podchycení lidové kultury na Moravském Horňácku. Úspěch tohoto programu byl velký a podnítil jej k vytvoření celovečerního dokumentárního národopisného filmu Mizející svět. Ten však ekonomicky propadl a finančně rodinu téměř zruinoval. Svoji finanční katastrofu V. Úlehla řešil po svém, pozitivně. Nastoupil do redakce Lidových novin na druhé, večerní zaměstnání jako vědecký redaktor. Obohacoval Lidové noviny o aktuální zprávy ze světa vědy, o úvahy ekologické, národopisné články, eseje o rostlinách, o poslání inteligence, o životě a jeho smyslu. V letech 1934 – 38 vyšlo v Lidových novinách 1139 jeho článků, které dosud patří ke zlatému fondu žurnalistiky.

V životě Úlehlovy generace přišla brzy další pohroma: německá okupace, umrtvení akademického života, 2. světová válka. Úlehla tuto tristní dobu řešil opět pozitivně, s programem směřujícím do poválečné budoucnosti. Uchýlil se do ústraní, soustředil se na problematiku biologickou, filozofickou a k hlubšímu studiu národní kultury. Plody jeho ducha obohatily generaci válečné inteligence, udržely na intelektuální výši ročníky totálně nasazených a převedly mnohé přes prázdnotu zavřených vysokých škol. Byly to zejména knihy Zamyšlení nad životem, Za oponou života, Život vesmírný, Záhada smrti, Napojme prameny, ale také poválečná Živá píseň a ve vydání pozastavené dílo Duše lidu.

Popsat všechny Úlehlovy aktivity nemohl v biografické knize jediný životopisec. Proto v monografii promlouvají také žáci a pamětníci ze všech zmíněných oborů. Nechybí zde ani kompletní bibliografie (bohužel kromě novinových článků), ani částečný seznam biografických a recenzních publikací, které se této osobnosti dotýkají.

Ať biolog, filozof, politik, umělec, učitel nebo žurnalista, pamětník nebo mladý dobyvatel života, každý z života a díla V. Úlehly načerpá inspiraci a také obdiv k neuvěřitelné šíři a osobnímu nasazení tohoto muže.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa, pramen: Milena Rychnovská, časopis Vesmír, 1995/9