Známý podnik Sigma s Neptunovým trojzubcem ve znaku založila v 19. století rodina Sigmundů. Postupně vybudovali prosperující podnik s pobočkami v zahraničí, který jim ovšem sebrali nacisté a po nich komunisté. Málokdo ví, že se s jejich jménem pojí také plán přestavět Lutín ve stylu Baťova Zlína nebo vývoj ochrany proti bojovým plynům. Původně to bylo jen vedlejší zaměstnání, jímž si v Lutíně na Olomoucku od roku 1868 přivydělával Ludvík Sigmund, rodák ze sousedního Třebčína. Aniž to tušil, položil základ podnikatelské dynastie a byznysu, jenž funguje dodnes. Sigmundův zaměstnavatel se jmenoval Tomáš Vychodil, vyráběl dřevěné pumpy pro sedláky z okolí. „Po jeho smrti v roce 1876 a po odchodu syna Matouše Vychodila se Ludvík Sigmund stal jediným vlastníkem podniku,“ líčí v knize Industriální topografie Olomouckého kraje Tomáš Řepa. Když bylo Sigmundovi 46 let, nastoupil do firmy jeho syn Jan. Za dalších sedm let se přidal mladší František. Roku 1894 otcovo podnikání přebírají, po pěti letech si zařizují novou dílnu. Stávala na severním okraji areálu, v němž dodnes sídlí společnost Sigma Group. Bratři vyráběli dřevěné pumpy, hlavně se ale na Moravě a ve Slezsku soustředili na studnařské práce. Podnik rozšiřovali, v oboru byli brzy na špici. František Sigmund se stal starostou Lutína. „Po první světové válce se vyráběla především železná čerpadla, v roce 1922 byly zaregistrovány ochranné známky Sigma a Neptunův trojzubec, jež jsou v logu firmy až do současnosti,“ dodává Řepa.

V poválečném Československu nastal největší rozmach firmy. V nabídce měla i benzínové požární stříkačky, postřikovače chmelnic a vinohradů, zavlažovací systémy či domácí vodárny. „Za nejlepší výrobek bylo považováno ponorné čerpadlo Nautila chráněné 20 domácími a 50 zahraničními patenty. Firma proslula rovněž velkorysou sociální politikou ve prospěch zaměstnanců,“ popisují Jana Geršlová a Milan Sekanina v Lexikonu našich hospodářských dějin.

Do konce roku 1934 se ke slovu dostala třetí generace Sigmundů, společníky se stalo šest dětí obou bratrů. Mezi nimi i Janův syn Miroslav Sigmund. Od otce mimo jiné přebírá vývoj, výrobu a prodej plynových masek a filtrů. Sigmundovi se jim začali vedle původního byznysu věnovat od ledna 1935. „Byla to pohotová reakce rodiny na požadavek modernizace československé armády. Ministerstvo národní obrany svěřilo firmě smluvně technický výzkum, konstrukci prototypů i výrobu již zavedených typů chemických prostředků,“ píší Geršlová a Sekanina. Vznikají filiálky ve Francii, Jugoslávii či Anglii, kde v Newcastlu rozjíždí Miroslav Sigmund roku 1938 závod na požární pumpy a hasičské stříkačky. Za druhé světové války se tu vyráběly i zbraně a munice.

Sigmundovi se věnovali i své obci, chtěli z ní udělat druhý Zlín, jenž tehdy ovládalo impérium Baťa. „Roku 1938 vznikl regulační plán Lutína. Jádro měla podobně jako ve Zlíně tvořit továrna s dělnickým sídlištěm,“ přibližuje Řepa. Na proměnu obce ale už nedošlo, blížila se okupace nacistickým Německem. Na jejím počátku Sigmundovi dostali z Lutína do Anglie cenné výkresy, desítky strojů a pár odborníků. Němcům ale šlo o celou továrnu. „Usilovali o to, aby zahraniční obchodní zastoupení firmy získala jejich rozvědka. Němečtí špioni se přes obchodní styky měli infiltrovat do zájmových zemí,“ popisuje historička Miroslava Menšíková v internetové Encyklopedii Dějin města Brna. V listopadu 1940 skončil ve vazbě tehdejší ředitel podniku Jan Sigmund ml. „Bylo s ním zatčeno dalších 20 vedoucích pracovníků. Obviněni byli ze sabotáže a spolupráce s odbojem,“ dodává Geršlová a Sekanina. Jan Sigmund německému nátlaku neustoupil, chatrný rozsudek smrti padl za dva roky. Nacisté ho popravili za údajné schvalování atentátu na Heydricha. „Je to příklad, jak bezpečnostní složky využily stanného práva, aby se zbavily člověka, proti němuž neměly po celou dlouhou dobu vazby dostatek důkazů,“ uvedla Menšíková. Nacisté podnik se třemi tisíci zaměstnanci zkonfiskovali. Vyráběli tu zbraně i trupy letounů Messerschmitt.

Po válce dostává rodinné dílo další ránu – komunistické znárodnění. Sigmundové tak z Československa odešli. Komunistům unikla anglická filiálka, jež se osamostatnila. „Výrobní program převzaly nástupnické firmy Sigma Lutín, Sigma Olomouc a další. Miroslav Sigmund řídil závod ve Velké Británii až do roku 1959,“ uzavírá Geršlová a Sekanina.

Zdroj: https://finance.idnes.cz/tajemstvi-slavnych-rodin-sigmund-sigmundove-cerpadla-sigma-ple-/podnikani.aspx?c=A180614_152248_podnikani_kho