Moravština očima laika
Nejsem žádný „lingvista“. Jen laik, který přemýšlí o tristním postavení Moravy a občas to sám pro sebe rozebírá z různých stran.
A moravština? Ne, že by neexistovala. Vždyť moravštinou my, na Moravě, přece mluvíme. A že je mluvená moravština směsí nářečí? A proč by neměla být? Je to naše rodná řeč, kterou máme od rodičů, prarodičů, sousedů, kamarádů. A spisovná moravština? I ta existuje. I když se pro ni ujalo krátce po počátku 20. století pojmenování čeština. Předtím se jí často říkalo na Moravě moravština a v Čechách čeština. Protože právě tak byla utvářena. Jak z moravského tak českého jazykového úzu. A nejen se jí tak říkalo. Najdeme pojmenování moravština i v moravských časopisech z té doby. Název čeština prý převládl proto, že jak na Moravě tak v Čechách žilo poměrně početné německy hovořící obyvatelstvo, které rozdíl v moravské mluvě a té české neumělo rozlišit a tak užívalo název čeština pro obě formy. Nakonec to jako většinové pojmenování našeho společného jazyka Čechů a Moravanů převážilo. Ale nic se nestane, když budeme i pro spisovný jazyk užívat název moravština. Je věcně stejně správný jako čeština. Vzorem takového používání v Evropě nám může být třeba srbochorvatština. Užívá se obecně, někdy se zanedbatelnými rozdíly, na Balkánském poloostrově. A Srbové jí říkají srbština, Chorvaté chorvatština a v dalších tamějších státech je to obdobné. A nikomu to nevadí. Nikdo si tam nedovolí říct, vy nejste národ, protože nemáte vlastní jazyk. Tak jak si to bezprecedentně dovolilo mocenské pražské centrum ústy svých polistopadových „ministrů pro lidská práva“. Kteří se měli za takové jednání nazývat spíše „ministry pro potlačování lidských práv“.
A co my, z velkých měst na Moravě a v našem Slezsku? Kteří jsme už s původními nářečími téměř ztratili spojení? Nikoli zcela, ale z velké míry. A přece chceme mluvit „moravsky“. Alespoň tam, kde moravské obyvatelstvo skutečně žilo a žije. Tedy na Moravě samé a určitě i na Opavsku, které k Moravě dříve také patřilo a přešlo poté ke Slezsku politicky. I s původním moravským obyvatelstvem.
My bychom se měli držet alespoň toho základního, co je pro hovorovou řeč na Moravě typické. Neužívat české „maj“, ale vždy moravské „mají“. Nestydět se používat koncovku „a“ ve slově „naša“ (Morava, matka), a podobně. Nepoužívat pražské „helé“ a případně se držet i mužského rodu u pojmenování Olomouce, Třebíče, Kuříma a podobně. A jistě by se toho „základního“ pro moravskou mluvu našlo víc. Třeba to naše „já su“. Moravské „švica“ místo českého „ségra“ v obecně užívaných slangových výrazech jakbysmet.
Příspěvek píšu jako laik. Který má právo na svůj názor jako každý. Ale jsem člověk, kterému na Moravě a na zachování i určitého charakteru řeči, typického pro Moravu, záleží. Proto to píšu. Vaše názory mě samozřejmě zajímají. Ale předem upozorňuji, že komentáře, které budou chtít jen urážet a vysmívat se a kde věcná upřímnost bude chybět, smažu.
Původně jsem chtěla jen upozornit na dva zajímavé výrazy z Tišnovska, spíš pro pobavení. Ale text se mně „rozrostl“ jakoby sám. Tato slova se užívají možná i u vás. Nebo aspoň jedno z nich. Jejich původ neznám. Ale mnohé výrazy používané u nás na Moravě mají původ v němčině. Některé i ve francouzštině. A určitě jsou i taková, která mají původ v angličtině. Těch nebývalo mnoho, ale v dnešní „angličtinářské“ době budou asi přibývat. A i něco z jiných jazyků by se našlo.
Jedná se o výrazy CÉPRAT a HYFLA. Céprat znamená zacházet neopatrně s vodou. Třeba při umývání nadělat kolem sebe zbytečně mokro. Zbytečně rozlít vodu třeba při přeplněné nádobě, kterou navíc nepozorně přenášíme. „Nevěsta“, tedy budoucí žena mého nejmladšího syna se vyjádřila, že jejich malý kocourek před pitím „céprá“. Vyhodí tlapkou trochu vody z nádoby na pití. Je to upomínka na dědičné umění koček chytat rybky. Ne každá kočička ale „céprá“.
A hyfla? Údajně se už v původním smyslu slova téměř neužívá. Označoval se tak stojan na sušení sena. Dnes se užívá pro situace, kdy někde „stojíte jako blbec“. Stojíte prostě – jako hyfla …
Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa