Nad brněnskými Soběšicemi stojí vedle montované rozhledny na kopci Ostrá horka nenápadný žulový kvádr. Připomíná jezuitu, astronoma, geodeta, kartografa a ředitele vídeňské hvězdárny Josefa Xavera Liesganiga, který stál u zrodu přesného určování polohy míst v krajině. Josef Xaver Liesganig jako první v zemích rakouské monarchie v roce 1759 použil trigonometrickou metodu měření a určil první trigonometrický bod na kopci Ostrá horka u brněnských Soběšic.  Právě Soběšice postrčil mezi nejznámější místa historie zeměměřičství. Od jeho narození ve středu uplynulo 300 let.

Liesganig jako první v zemích rakouské monarchie v roce 1759 použil trigonometrickou metodu měření a určil první trigonometrický bod právě na kopci Ostrá horka. „Metoda vychází ze znalostí trojúhelníka a z toho, že pokud máme dané jeho úhly a délku jedné strany, umíme vypočítat strany další. Díky tomu můžeme změřit i relativně dlouhé vzdálenosti,“ vysvětlil Zdeněk Stachoň z Geografického ústavu Masarykovy univerzity. Podle něj tím Liesganig dal základ k dalšímu přesnému geodetickému měření a vzniku katastrálních map.

Liesganiga pověřila přesnými měřeními v zemích rakouské monarchie císařovna Marie Terezie. Zhlédla se v práci francouzských vědců, kteří už měřili v Peru a v Laponsku. Chtěli důkladně změřit zeměkouli, aby vyřešili hádku, jestli je na pólech zploštělá, nebo naopak protáhlá jako citron. K poznatku, že je zploštělá, přispěl i Liesganig.

Pro svůj úkol si vybral území mezi Brnem, Vídní, Štýrským Hradcem a Varaždínem v severním Chorvatsku. V něm vytyčil řetězec 22 trojúhelníků podél poledníku procházejícího Vídní. Za základní bod zvolil kapli svatého Kříže nad Soběšicemi z roku 1718. Vrcholy pomyslných trojúhelníků rozmístil od Soběšic přes komín brněnského Špilberku, kapli svatého Peregrina v Ořechově a kapli svatého Antonína v Újezdu u Brna a pokračoval do Vídně přes vrchol věžičky chrámu svatého Štěpána až ke špičce kostela ve Varaždínu. Měřil a počítal. K měření používal speciální přístroj se dvěma dalekohledy, který sám zdokonalil. A dospěl k tomu, že výseč jednoho stupně na poledníku u Vídně má délku 58 664,2 vídeňského sáhu, to je 111 255,716 metru. A právě toho si cení i astronomové. „Liesganigova měření zpřesňují tvar a rozměry Země na základně dlouhé 320 kilometrů, kterou tvoří vzdušná vzdálenost z Brna do Varaždínu. Uskutečnil i celou řadu astronomických pozorování a měření, která jsou pro nás cenná,“ říká ředitel brněnské hvězdárny Jiří Dušek

Soběšická kaple však byla během josefínských reforem zbořena. Trigonometrický bod tak objevili až místní nadšenci při odkrývání základů stavby po 200 letech. A ani Liesganig to neměl jednoduché. Když svoje měření publikoval v odborných časopisech, zazněly ze strany konkurence hlasy, že švindloval. Že tomu tak nebylo, museli dokázat vědci až o mnoho let později – na území Rakouska v roce 1919 vídeňská geodetka Paula Embacherová a na Moravě geodet Alois Šimek. A znovu analyzoval Liesganigovo měření v roce 1968 profesor Josef Vykutil z VUT v Brně a upravil je o nové vědecké poznatky.

„Na základě Liesganigových měření se začaly stavět triangulační věže po celém území a začaly vznikat přesné katastrální mapy, které se pro speciální účely používají dodnes. Proto si také Liesganigův odkaz připomínáme,“ potvrdil Josef Weigel z Ústavu geodezie VUT v Brně.

Zdroj: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/josef-liesganig-zememeric-rozmery-zeme-brno-historie-mapy-trigonometrie.A190213_457349_brno-zpravy_krut