Moravský zemský sněm

Po roce 1628, v souvislosti s bitvou na Bílé hoře a Obnoveným zřízením zemským, byly pravomoci zemského sněmu značně omezeny. Stavové již nesměli sami přijímat zákony, nýbrž jen činit králi návrhy změn. Prvním stavem v zemi se stal nově stav prelátský. V kompetenci sněmu sice zůstalo povolování daní, ale rozhodoval jen, zda daň povolí či nikoli. Přesnou sumu, ani jak bude s penězi naloženo se stavové nikdy nedozvěděli. Zemský sněm měl být ochráncem moravských práv a svobod, namísto toho stavové jen mlčky přihlíželi, jak ztrácejí svá historická práva ve prospěch centrální vlády. Nakonec začala vídeňská vláda oklešťovat i ta práva, jež byla Moravě ponechána po bitvě na Bílé hoře.

Poslední stavovský zemský sněm se sešel pod vlivem revolučních bouří v březnu roku 1848 a jeho výsledkem bylo rozšíření zastoupení na sněmu o stav měšťanský a selský. Připravil tak půdu pro tzv. selský sněm, jež se sešel 31. knětna 1848. Jeho největší zásluhou bylo schválení návrhu moravské ústavy a zrušení roboty za náhradu. Markrabství moravské tak zrušilo robotu jako první země v monarchii. Po porážce revolučního hnutí byl zemský sněm rozpuštěn a zemi spravoval pouze zemský výbor. Následnou éru neoabsolutismu zakončil až 20. října 1860 tzv. Říjnový diplom, kterým císař obnovil ústavnost a navrátil zemím některá stará práva. Zemskému sněmu bylo ponecháno:

1) zemědělství

2) veřejné stavby hrazené ze zemského rozpočtu

3) dobročinné ústavy hrazené ze zemského rozpočtu

4) zemský rozpočet

  1. a) správa zemských příjmů a majetku, ukládání daní na potřeby zemské a zemský úvěr
  2. b) správa řádných i mimořádných zemských výdajů

5) schvalování nařízení v mezích zákonů obecných

  1. a) k záležitostem obecním
  2. b) k záležitostem církevním a školním
  3. c) ke konání přípřeže, opatřování i ubytování vojska
  4. d) zvláštní nařízení týkající se naléhavých potřeb země

6) schvalování zemských zákonů

7) přizpůsobování říšských zákonů potřebám země

8) podávání návrhů říšské vládě pokud o to požádá

9) péče o jmění stavovské a zemské

V letech 1861 – 1905 měl moravský zemský sněm 100 poslanců.

  1. kníže arcibiskup olomoucký a biskup brněnský
  2. 30 poslanců z kurie velkostatkářů
  3. 37 poslanců měst a obchodních komor (Brno 4, brněnská obchodní komora 3, olomoucká obchodní komora 3, Olomouc, Jihlava, Kroměříž, Mikulov, Šternberk a Znojmo každý 1, zbytek volil v uskupeních)
  4. 31 poslanců venkovských obcí včetně moravských enkláv ve Slezsku

Z těchto 100 členů sněm volil 22 poslanců do Říšské rady ve Vídni. 6 z velkostatkářů, 1 z poslanců za město Brno, 1 z poslanců za obchodní komory, zbytek pak podle kurií. Volební období bylo 6 let. Funkci předsedy vykonával zemský hejtman nebo jeho náměstek. Stávající zemský dům již v 19. století neodpovídal nárokům na sídlo nejdůležitější instituce v zemi. V letech 1875-78 proto byla na brněnské okružní třídě postavena nová reprezentativní zemská sněmovna, dnes sídlo ústavního soudu. Od roku 1873 se konaly přímé volby do Říšské rady a na Moravu nově připadlo 36 poslanců. 9 velkostatkářů, 13 města, 2 brněnská obchodní komora, 1 olomoucká obchodní komora, 11 venkovské obce. Z těchto 36 moravských zástupců v Říšské radě pak byly 4 členy Rakouské delegace.

V roce 1905 prošlo fungování zemského sněmu reformou pod vlivem tzv. Moravského vyrovnání. Počet poslanců byl nově navýšen na 151 a ke stávajícímu systému kurií přibylo národnostní rozdělení. Podle tohoto klíče, i kdyby v první velkostatkářské kurii nezískali Češi ani jeden mandát, měli v zemském sněmu stále zaručených minimálně 73 křesel. Navíc pro změnu nejdůležitějších zákonů jako zemské zřízení či zemských jazyků bylo třeba dvoutřetinové většiny z nejméně 121 poslanců.

  1. Velkostatkářská kurie: 30 mandátů (bez národnostního klíče) + 2 virilisté – arcibiskup olomoucký a biskup brněnský
  2. Kurie měst a obchodních a živnostenských komor: 40 mandátů (20 Čechů a 20 Němců) + 6 zástupců brněnské a olomoucké obchodní a živnostenské komory
  3. Kurie venkovských obcí: 53 mandátů (39 Češi a 14 Němci)
  4. Všeobecná kurie: 20 mandátů (14 Češi a 6 Němci)

Moravské vyrovnání významně přispělo ke zklidnění národnostních problémů na Moravě. I díky tomu pracoval moravský zemský sněm, na rozdíl od sněmu českého, až do začátku první světové války. Definitivní tečku za staletou tradicí zemských sněmů pak udělal rok 1918.

zdroj: http://promoravia.blog.cz/1310/moravsky-zemsky-snem