MUDr. Ctirad Musil o volbě prezidenta České republiky

Volby prezidenta České republiky v roce 2023 byly plné pocitu nenávisti a beznaděje. Následuje frustrace a strach z budoucnosti. 

V sobotu 28. ledna 2023 byl zvolen prezidentem Petr Pavel. Množství nenávisti, strachu a napětí ve společnosti, jehož jsme byli svědky po dobu konání předvolební kampaně, dokázalo předčit i to, co jsme zažili před parlamentními volbami v roce 2021, které byly vnímány jako extrém. Je zde patrný trend ve vyhrocování názorových pozic ve společnosti a zdá se, že postupem doby bude jen hůř. Zvykli jsme si na to, že předvolební kampaně v České republice neprobíhají čestně, nejsou nastaveny rovné pozice pro kandidáty a hlavně není ani rovná pozice pro umožnění kandidatury jakéhokoliv subjektu. To se týká všech voleb bez ohledu na to, zda mluvíme o parlamentních, senátních, krajských či jiných volbách, prezidentské nevyjímaje.

Dlouhodobě kritizovaná veřejnoprávní média se už ani nesnaží skrývat své postoje. Politické subjekty či osobnosti účastnící se voleb jsou zasazovány do kontextu vysílání tak, aby volič jasně pochopil, koho má volit. Veřejnoprávní média v době před prvním kolem prezidentských voleb v roce 2023 už od začátku nenechávaly nikoho na pochybách, kdo že to byl vybrán do druhého kola. Dělení kandidátů na první tři a ty ostatní, je ukázkou naprostého pohrdání voliči. Už samotné nastavení podmínek kandidatury podpořené senátory, nebo poslanci, nebo podpisy občanů vyvolává pocit jakéhosi řazení kandidátů do různých kast a privilegovaných či neprivilegovaných pozic. Teprve v průběhu předvolební kampaně se řešilo, zda podpisy senátorů končících mandát ani ne půl roku před prezidentskými volbami, jsou platné. Volby, jejichž pravidla se mění v průběhu kampaně, nejsou v České republice žádnou novinkou a zakusili jsme si to i před parlamentními volbami v roce 2021, když se řešily kvóra pro postup stranických koalic do poslanecké sněmovny.

To, že jsou veřejnoprávní média v České republice prodlouženou rukou cizích mocností i oligarchů, je už nudná informace, kterou zná snad každý. Současné prezidentské volby však provázely i organizované agresivní výpady sympatizantů nyní nově zvoleného prezidenta na jeho protikandidáta. V některých případech to připomínalo chování sympatizantů NSDAP před volbami do Říšského sněmu ve 20. a 30. letech 20. století. Tolik fanatismu a agresivity na našich ulicích jsme od vymizení pouličních válek skinheadů a anarchistů v 90. letech ještě neviděli. Lidé mají strach mluvit mezi sebou o svých volebních preferencích. Spektrum voličů jednotlivých kandidátů ledacos vypovídá i o kandidátech samotných.

Volby prezidenta České republiky v roce 2023 byly navíc nastaveny tak, že lidé měli na výběr mezi ostrými přívrženci systému EU-NATO a méně ostrými přívrženci systému EU-NATO. Lidé tedy ve skutečnosti neměli z čeho vybírat. Troufám si tvrdit, že kdyby v prezidentských volbách kandidoval pytel brambor, tak by zřejmě vyhrál už v prvním kole. Původně mělo v prezidentských volbách v plánu kandidovat i několik protisystémových kandidátů, ale nějak se to prostě udělalo, aby se voleb účastnit nemohli. Samotné počítání podpisů pod peticemi žádajícími o zařazení kandidáta do voleb je obestřeno rouškou mnoha záhad. Ostatně miliardář Karel Janeček narazil na to, že za oprávněný podpis pod peticí nebyl uznán ani ten jeho vlastní. Podpisy kontroluje orgán ministerstva vnitra, který je řízen vládní koalicí. To znamená, že vládnoucí politické seskupení kontroluje dokumenty své opozice. To jsou poměry, které bychom do nedávna čekali snad jen v režimech  absolutních monarchií, nebo před půlstoletím u nějakých bizarních diktatur latinské Ameriky. Podpisy by klidně mohly být kontrolovány politicky neovlivněnými institucemi, jako jsou obecní úřady, pošta, nebo notáři.

Volby prezidenta byly vlastně ve znamení volby extrému proti volbě čehokoliv jiného. V prvním kole byl mezi kandidáty navržen i jeden, který byl označován svým navrhovatelem za jediného vlasteneckého kandidáta. Politické straně SPD se podařilo do prvního kola prezidentských voleb zařadit svého kandidáta Jaroslava Baštu. Ten měl být protiváhou těm všem ostrým, nebo změkčilým přívržencům systému EU-NATO. Tradičním argumentem měla být jeho „čistá“ minulost. Je na samostatný článek polemizovat o jeho názorech a postojích, když byl před více než půlstoletím členem Hnutí revoluční mládeže. Do názorových pozic této organizace vzniklé kolem roku 1968 nevidí příliš ani její bývalí členové. Nechme to stranou. Nechme stranou aféru kolem vydávání českých víz i podivnou akci „Čisté ruce“, které zanechaly v osobní historii Jaroslava Bašty také svůj záznam. Daleko horší je, že byl tento kandidát na prezidenta členem vlády tehdejšího premiéra Zemana v době, kdy Česká republika vstupovala do NATO a politicky podpořila bombardování Srbska. Ministr vlády, která nás dovedla do NATO v době jeho agrese proti suverénnímu státu, nás chtěl nyní před NATO chránit. To má být alternativa ke generálovi dychtícím po silových řešeních konfliktů? Ne, už ani v prvním kole prezidentských voleb nebylo z čeho vybírat. Nebudu se rozepisovat o dalších kandidátech, jejichž politické chování v době dávné i nedávné je protkané vším možným, jen ne vlastenectvím.

Druhé kolo prezidentských voleb bylo pro voliče ve znamení podivného výběru. Na výběr byli: generál ochotný sloužit komukoliv a „ten druhý“. Spektrum voličů Andreje Babiše se značně podobá spektru voličů Miloše Zemana z minulých prezidentských voleb. Tito lidé většinou volili takzvanou vylučovací metodou. Byla to volba proti někomu a ne volba někoho. Samozřejmě, že i mezi voliči generála Pavka se zřejmě našli takoví, kteří jej volili jen proto, že volili proti Babišovi, ale zde to nehrálo tak velkou roli, jako na opačné straně. Obrovské množství lidí, kteří si pamatují řízení státu jako firmu s následkem krachu mnoha firem a podniků, zavedení EET likvidující vše malé a lidové, řízení kovidové mašinerie podle odborníků poplatných farmaceutickým firmám, pokračování eko-šílenství omezující osobní život a mnoho dalších útrap, tito lidé často dávali hlas právě Andrei Babišovi s plným vědomím, že dávají hlas tomu, koho upřímně nenávidí. Generál Pavel sloužil za svůj život dvěma zcela protichůdným režimům. To stejné se dá říct i o jeho protikandidátovi. Je zde ale jeden propastný rozdíl. Podnikatel Babiš vždy hrál na sebe. Byl byznysmenem od prvopočátku a to znamená, že mezi politickými režimy proplouval, aby se měl dobře. Generál Pavel byl vždy voják. Vojákem se člověk může stát jen ze dvou důvodů. Buď je vlastenecky motivován bránit svou vlast a její systém i za cenu vlastního života, nebo miluje válečnictví jako takové, ale pak se jedná o obyčejného žoldáka, nebo dokonce zabijáka pro potěšení. V případě vlastenecké motivace je těžko pochopitelné, proč byl ochoten sloužit dvěma naprosto protichůdným režimům. V armádě se vždy vyžaduje disciplína a poslušnost. Armáda nikdy neřeší názory, postoje, diskusi. Sloužit v armádě s pocitem vlastenectví můžete jedině tehdy, pokud bezvýhradně a nadšeně věříte systému, který ve vaší zemi vládne, a proto jste ochotni poslouchat rozkazy. V armádě se tedy poslouchají a plní rozkazy. Výjimkou jsou pouze velitelé těch armád, které tito velitelé sami vytvořili, a proto na počátku sami sledovali nějaký politický cíl. To se dá říct v rámci Československé historie třeba o Milanu Rastislavovi Štefánikovi, nebo Ludvíku Svobodovi. V žádném případě to však naplatí pro Petra Pavla. Ten si zvolil vojenskou kariéru v době, kdy jím zaštítěný režim byl zcela jasně ustanoven a měl naprosto jasné směřování. Generál Pavel jej tedy netvořil, ale musel jej přijat za svůj, pokud se nebudeme naivně domnívat, že byl agentem západu v řadách Československé lidové armády. Pokud byl ochoten takto fungovat i po roce 1989, tak je otázka kdy si mohl vytvořit představu o politickém směřování nezávislém na svých velitelích. No a to je to co děsí voliče jeho protivníka. Ti totiž tuší, že je tento voják stále jen něčím rozvědčíkem a tudíž nadále pouze plní něčí rozkazy a jeho předvolební prohlášení, sliby a projevy zcela postrádají jakoukoliv váhu. Jakmile mu jeho velitelé zavelí, tak on bude plnit rozkazy bez ohledu na předvolební sliby. Toto u Babiše naplatí. Ten je sám svůj majitel Agrofertu, hrající na sebe, se svými zájmy a svými názory. Ty sice nemusí pravdivě vyjevit, ale je u něj daleko méně pravděpodobné, že by byl agentem někoho podstatně mocnějšího. Babiš byl tedy pro mnohé voliče volbou proto, že je známý. Nic na tom nemění fakt, že je pro mnohé své voliče známý a průhledný v negativním slova smyslu. Generál Pavel je jen image. Je to skořápka bez známého obsahu a lidé se neznáma bojí. Babiš má svůj byznys, tedy podstatu své existence v České republice. V době, která rezonuje válečnými tématy, je tedy Babišův majetek v očích voličů jakousi zárukou, že si své podniky nenechá vybombardovat a má tedy motivaci se z války vykroutit za každou cenu. Že se mu to reálně nemusí podařit, je věc druhá. Generál nemá domov. Generál je zvyklý být převelen kdykoliv kamkoliv a na nějakém tom statku mu tedy nezáleží. Pro podnikatele typu Babiš je občan otrokem, který pracuje na jeho latifundiích a pro generála typu Pavel je člověk hlavně pěšák do války, který se posílá na smrt. Obojí je hrozné, ale strach z jednoho či druhého rozhodně není stejný.

Z vedení předvolební kampaně ze strany médií bylo navíc patrné, že Babiše zahraniční dozorci nad médii již hodili přes palubu. Ne, že by pro ně byl nějakým nepřítelem, ale už jej prostě nepotřebují. Využili ho jako „toho druhého“ ve finálním duelu prezidentských voleb. Kdyby to však nevyšlo, tak je i s Babišem Česká republika stejně manipulovatelná do války, protože Babišův majetek umožňuje vydírat. Zde je patrný rozdíl mezi dojmy voličů a skutečností. Reálný výsledek by nebyl až tak rozdílný od generála, který je poslušný i bez majetků o které by se měl strachovat. Pro důkaz není třeba chodit daleko. V kauze Vrbětice se Babiš vyjadřoval zpočátku spíše obecně na základě zjištěných faktů z vyšetřování. Od určitého momentu s ustrašeným výrazem začal opakovat diktát z USA, přestože se žádná nová fakta a důkazy neobjevily. Evidentně dostal příkaz a ten splnil stejně, jako se to očekává od generála. Podobně se choval při formování kovidové politiky. Pro zahraniční loutkovodiče je však generál pohodlnější, protože poslouchá okamžitě na slovo a ne až se mu opakovaně vyhrožuje.

No a teď zapomeňme trochu na to, co bylo napsáno výše a podívejme se na volby ještě úplně jinak. Babiš nebyl zvolen prezidentem. Co se stane? Nic! Bude dál podnikat, a protože nebude ve funkci prezidenta, tak může úplně klidně znovu kandidovat v parlamentních volbách. V těch má mimochodem po zkušenostech voličů s pětikolkou větší šance, než v roce 2021. Tím, že pětikolka získá oporu v prezidentovi Pavlovi, tak bude motivace opozičních voličů dát hlas Babišovi o to větší. Z parlamentních voleb vzchází i vláda a Babiš již jednou premiérem byl. Česká republika je parlamentní a nikoliv prezidentskou zemí, takže nevolbou na post prezidenta si voliči generála Pavla výrazně zvýšili šanci na to, že bude Andrej Babiš od roku 2025 pravděpodobně opět premiérem a opět tedy nejvlivnější osobou v zemi. Pokud jde o vyřazení Babiše z politiky, pak je jeho volba či nevolba naprosto lhostejná. Je to totiž úplně jedno, zda jste jej volili či nevolili. Pouze jste rozhodovali o tom, zda bude od roku 2023 prezidentem, nebo od roku 2025 premiérem.

Samozřejmě že do roku 2025 se může stát ještě ledacos a Andrej Babiš může z politické scény zmizet i z nějakých dalších důvodů. Koneckonců všichni jsme smrtelní, jak nám předvedl v roce 2021 nepohodlný multimiliardář Petr Kellner. Do dalších voleb může být Česká republika i v přímém zapojení do války a na nějakého Babiše si už nikdo ani nevzpomene. Co si z těchto voleb vzít za ponaučení? Přepočteme-li procenta hlasů pro jednotlivé kandidáty na skutečné procento hlasů od všech voličů, tak zjistíme, že Pavla volilo po zaokrouhlení zhruba 40% voličů a Babiše 30%. Zbývající necelá třetina voličů k druhému kolu prezidentských voleb nedošla. Obě skupiny účastníků voleb lze považovat vzhledem k charakteru voleb za procento lidí ostře vyhraněných proti druhé skupině. Nejedná se tedy o souboj Babiše a Pavla. Jedná se o souboj lidí, kteří jsou hnáni emocemi, a těmi, kteří mají z těch emocionálních strach. Už to není, jako když jste si ve volbách vybírali mezi stranami mírného pokroku v mezích zákona, které se lišily tím, zda jsou o milimetr vpravo, nebo o milimetr vlevo. Nyní je to už hodně podobné volbě NSDAP a volbě proti ní. Pavel a Babiš jsou jen momentální tváře těchto skupin. Všimněme si rozložení hlasů napříč populací ČR. Volby byly tajné, takže nelze spolehlivě doložit, kdo koho volil. I tak je ovšem viditelné, že charismatického generála bez známého pozadí volí spíše povrchně uvažující mládež, kdežto necharismatického zato průhlednějšího podnikatele volili spíše starší voliči. Určitě není bez zajímavosti podívat se i na rozložení voličstva geograficky po ploše České republiky. Generála volili občané velkých měst a v okolí středních Čech, myšleno geograficky, nikoliv ve vztahu ke krajům. Podnikatele Babiše volili spíše obyvatelé vesnic, malých měst a spíše pohraničí. Výjimkou je v tomto hodnocení Ostrava, které navzdory postu třetího největšího města České republiky stále poněkud odolává pražské propagandě. Evidentně zde stojí venkov proti městům. Dá se očekávat, že změna kandidátů na tom moc nezmění. Vypovídá to tedy něco o tom, že v České republice nežijí všichni podle rovných práv a rovných příležitostí, ale že zde existují jasně definovatelné skupiny lidí, které se cítí být zneužívány jinou skupinou lidí.

Podobně proti sobě stály části populace na Ukrajině v roce 2004, kdy propukla takzvaná oranžová revoluce. Tím to neskončilo, a když občané Ukrajiny ve strachu z politické radikalizace opakovaně volili protikandidáty osobností podporovaných z USA, tak se vše zvrhlo v Euromajdan a následnou občanskou válku, jejímž pokračováním je od roku 2022 mezistátní válka. Ukrajina je nyní po zákazu tří nejsilnějších politických stran, čtyř televizních kanálů a emigraci obrovského množství lidí z politických i ekonomických důvodů zemí nikoho. Vládu tam již v roce 2014 převzaly spojené státy americké přímo bez prostředníků. Například ministryně financí Ukrajiny Natalie Ann Jaresko získala ukrajinské občanství až v době, kdy měla být jmenována ministryní. České republice nemusí hrozit totéž, protože na rozdíl od Ukrajinců, je v České republice procento mediálně tvárných lidí vyšší, než na Ukrajině a proto se převraty v ČR dají dělat poklidněji a hlavně levněji. Zda je to správná taktika k přežití, ukáže čas.

Vyhlašování výsledků prezidentských voleb za Petra Pavla vykonala jeho mluvčí Markéta Řeháková. Její emočně inkontinentní projev by se dal pochopit u pětiletého dítěte, které se raduje, protože dostalo k narozeninám koťátko. U dospělé osoby ve funkci mluvčího nastávajícího prezidenta republiky je takové chování důkazem naprostého rozkladu politické kultury. To samo o sobě by mohlo být jen ostudou Petra Pavla a dalo by se nad tím mávnout rukou. Podstatně důležitější fakta ale většině lidí unikají. Markéta Řeháková pracuje pro firmy Economia a.s. a Semantic Visions s.r.o. Zatímco první ze dvou jmenovaných organizací je mediální strukturou vlastněnou z větší části velkopodnikatelem Zdeňkem Bakalou a má za úkol dozorovat nad správným obsahem našich sdělovacích prostředků, tak druhá organizace má odhalovat špatné názory ve společnosti a upozorňovat na jejich nositele. Semantic Visions má své kořeny ve Velké Británii a NATO. Budiž nám útěchou aspoň to, že na rozdíl od asistentů Adolfa Hitlera, kteří byli velmi inteligentní, emočně stabilní a na všehoschopné Gestapo napojení lidé, tak je Markéta Řeháková pouhým mentálním děckem. Pokud se novodobý následovník Gestapa v podobě Semantic Visions s.r.o. a de-facto ministerstvo propagandy Economia a.s. spoléhají na takto primitivní lidi, pak máme zřejmě ještě šanci na přežití.

Z proběhlých prezidentských voleb je naprosto jasné, že Petr Pavel nebude prezidentem všech občanů české republiky a to stejné by platilo i při opačném výsledku voleb pro Andreje Babiše. Nejde o to, že mají občané různé představy o prezidentovi státu, který obývají. Jde o skutečný biologický strach ze zvoleného protikandidáta. V České republice narůstá podíl občanů, kteří mají strach o život z důvodu výsledku voleb. Další eskalace napětí se dá očekávat.

Morava, 31.1.2023

http://moravane.cz/domains/moravane.cz/blog/2023/01/ctirad-musil-o-volbe-prezidenta-ceske-republiky?fbclid=IwAR0ifQ2COfN2mg7xgd2d6CxDpRi8AnqBI-RKJFNpmcuBx8YZh38mHuywjO8