Napomínači

Z jedné z našich nejposvátnějších moravských pověstí, pověsti O KRÁLI JEČMÍNKOVI, si dovolila udělat Česká televize pohádku O JEČMÍNKOVI, ve které zcela ignorovala hlavní ideu celé pověsti! Navíc, i když se ta pověst jmenovala O KRÁLI JEČMÍNKOVI, moravský král také vadil. Takže nejen hlavní idea, ale i to, že se jednalo o krále, bylo v pohádce vypuštěno a nahrazeno nižším šlechtickým titulem.

Dovede si někdo z vás, moravských patriotů vůbec představit, že by si podobným způsobem někdo dovolil přepsat, natočit a předložit divákům televize pohádku vycházející z tímto způsobem předělané pověsti  O sv. Václavu a  blanických rytířích? Pověst o ochránci Čech, kterou je možno postavit na roveň pověsti O králi Ječmínkovi, pověsti o ochránci Moravy? A dovedete si představit, že by to udělali Moravané Čechům ?

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1069191582-o-jecminkovi/

Je to podobné, jako když se z moravských králů dynastie Mojmírovců, v českém pojetí moravských dějin také „stala“ knížata. A to dokonce i z krále Svatopluka I. Velikého, který byl korunován dokonce i po římském způsobu a jehož korunovaci osobně vykonal vyslaný legát tehdejšího papeže ! Stejným způsobem se z českého krále, příslušníka staré moravské šlechty, Jiřího z Kunštátu, sezením na Poděbradech, (správně i Jiří z Kunštátu a z Poděbrad) najednou stal jen Jiří z Poděbrad. Kunštát z pojmenování krále zmizel. Přesto, že tento titul český král Jiří z Kunštátu vždy používal, jak je patrno z četných dochovaných listin jím podepsaných. Kunštát měl smůlu –  je na Moravě! Jsou to komplexy? Nebo nepřejícnost, která upírá Moravě a Moravanům i nos mezi očima? Snaha, když Morava už oficiálně neexistuje jako územní jednotka a byla vymazána z mapy, aby zmizela i z povědomí lidí jednou provždy ?
Není to tak dlouho, co nám v Brně posadili markraběte Jošta Moravského, Lucemburka, římského krále, na podivnou kobylu se žirafíma nohama, Jošt sám je také sobě nepodoben. Kdyby tam napsali, že je to Don Quijote de la Mancha, bylo by to spíš k uvěření. Přesto si socha získala určitý věhlas a oblibu, ale jen pro svou kurióznost. Mimo jiné i pro určité proporce v choulostivé oblasti, které jsou patrné jen z určitého místa pohledu a jsou proto oblíbeným úlovkem fotoobjektivů. Lidé se chtějí bavit. Lidé proto většinou nevidí v jezdci sochy moravského markraběte a římského krále Jošta. Významnou moravskou a evropskou osobnost. Tím spíš, že se i někteří představitelé Brna, kvůli své politické prestiži v Praze tak obávali, aby nebyli spojování s Moravou, natož s jejími emancipačními snahami, že důrazně doporučili autorovi sochy, aby na praporci jezdce v žádném případě nebyl znak Moravy – moravská orlice, jak měl autor v úmyslu. Na informační kovové tabulce zabudované do dlažby u sochy nejsou ani uvedeny hlavní tituly markraběte Jošta, ani to není náhoda!Tento radílek (údajně byl jeden, ale není to jisté) či radílkové, si ovšem nepřáli, aby je sochař Róna jmenoval. Nechtějí přijít ani o možné hlasy v příštích volbách přímo v Brně. Dobře vědí, že si obyvatelé jak Brna, tak celé Moravy přejí více objektivity a pravdy, co se moravské historie týče a naopak méně jejího zamlčování a snižování jejího významu !

Dovede si někdo představit, že by významnou osobnost českých dějin, třeba Karla IV., nebo Jana Husa  někdo ztvárnil způsobem, jakým byl ztvárněn markrabě moravský, Jošt Lucemburský, římský král?  A radní v tom místě by takovou sochu objednali, schválili a zaplatili? A to bylo slibováno občanům v Brně, že bude zvolena klasická, důstojná socha – a při soutěži návrhů bylo z čeho vybírat ! Měli bychom na Moravě už konečně začít vážně přemýšlet, co se to u nás vlastně děje! Kam až jsme se to dostali ! A opět větší silou a důrazností si říci o nápravu stavu !

Tady, u tohoto „provolání“ k obyvatelům Moravy, především k moravským patriotům a k těm, kteří se stále po léta hlásí k moravskému národu, bych mohla článek ukončit.

ALE JE JEŠTĚ DŮVOD POKRAČOVAT.

Tento článek, ve velmi podobném znění, který jsem k novému otištění zčásti přepracovala, jsem zveřejnila téměř před dvěma roky na sociálních sítích. Články týkající se postavení Moravy nestárnou – bohužel. Protože situace se pro Moravu nelepší. Jakoby by ten problém byl někým úmyslně „zabetonovaný“.

A pod článkem se mně tehdy objevil tento komentář:

„ Vždycky, když je nejvíc třeba, aby lidé v jednom státě drželi pospolu a pomáhali si, tak se najde někdo, kdo ho rozděluje za každou cenu.“

My, na Moravě, tyto „NAPOMÍNAČE“ známe ! Oni nás, Moravany, totiž „napomínají“ už léta za to, že se hlásíme o svá ukradená práva. Že si dovolíme poukazovat na nespravedlnost, která se nám už téměř 100 let, bohužel ve zvyšující se míře, děje.

Máme jedno moc pěkné přísloví – DOBRÉ ÚČTY DĚLAJÍ DOBRÉ PŘÁTELE. Pokud chtějí naši spoluobčané z Čech a Poturčenci z Moravy, aby byla v našem státě svornost, měli by ze všech sil usilovat o spravedlivé postavení Moravy a Moravanů v naší republice ! Ale nemusíme se obracet jen k pranostikám. Moravané znají doporučení staré už více než tisíc sto padesát let. Doporučení sv. Metoděje, arcibiskupa moravského, z jeho díla nazvaného PROMLUVA K VLADAŘŮM ZEMĚ. Sv. Metoděj promlouvá k těm, kteří vládnou, takto :

MILUJTE SPRAVEDLNOST, KDO VLÁDNETE ZEMÍ …

BOŽÍ SLOVO VELÍ VLÁDCŮM ZEMĚ MILOVAT SPRAVEDLNOST.

POČÁTEK DOBRÉ CESTY JE KONAT SPRAVEDLIVÉ,

NEBOŤ OD SPRAVEDLIVÝCH SKUTKŮ ZAČÍNÁME BLAŽENÝ ŽIVOT …

Nelze v případě moravských patriotů mluvit o jakémkoliv rozdělování. Nelze mluvit o jakémkoliv nepřátelství vůči komukoli. Je povinností každého brát se o svoje práva. Naše snahy jsou namířeny proti silnému centralismu v našem státě – tedy proti škodlivému a nezdravému systému. Který poškozuje celý stát, ale Moravu a Slezsko, vzhledem k jejich vzdálenosti od centra – nejmarkantněji.

A CO JE TYPICKÉ PRO TY, CO NÁS TAK RÁDI  NAPOMÍNAJÍ ?
Všichni to víme! Je to léta, už od Listopadu pořád stejné ! Totiž že na obnovu zemského zřízení NIKDY NENÍ VHODNÁ DOBA! Vždycky jsou „důležitější věci“, nebo se něco „vážného“ děje. V 90. letech nás dokonce napomínali téměř se zdviženým prstem slovy „CO DĚLÁTE MORAVÁCI, VŽDYŤ SE VLAMUJETE DO OTEVŘENÝCH DVEŘÍ !“ Ale když do nich chtěli Moravané vstoupit,  přibouchli dveře před nosem – uzákonili opět komunistické krajské zřízení  …!

 Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa