Otevřený dopis předsedovi Senátu PČR J. Kuberovi

V našem internetovém deníku Moravský národ byl 16. listopadu loňského roku zveřejněn poměrně obsáhlý otevřený dopis našeho přispěvovatele, signatáře Deklarace moravského národa J.Kvapila dnešnímu předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi. Autor dopisu v něm vyslovil svoje roztrpčení nad tím, do jaké situace tlačí Moravu a Moravany současný pražský politický mainstream a formuloval v něm i některé otázky, na něž požadoval odpověď. Od té doby uplynulo již tři čtvrtě roku, ale odesilatel na dopis, a tedy ani na otázky v něm obsažené dosud žádnou odpověď nedostal. Své stanovisko k takovému přístupu předního českého politika k občanům, kteří se hlásí k Moravě a k moravské národnosti, vyjádřil v dalším dopise předsedovi Senátu Kuberovi.  Jeho text zde zveřejňujeme.

 
Vážený pan
Jaroslav  K u b e r a
předseda Senátu ČR
Valdštejnské náměstí 17/4
Praha 1, 118 01

Brno 7. srpna 2019

Vážený pane předsedo!

Je to již víc než tři čtvrtě roku, kdy jsem Vám poslal doporučený dopis (pošta mi písemně potvrdila, že Vám byl doručen), v němž jsem Vám popisoval politické problémy, které mě v této republice trápí a které bych v demokraticky se tvářící společnosti, jež se údajně s totalitou již vyrovnala, nečekal. Shodou okolností jsem Vám dopis odeslal den před tím, než jste byl zvolen předsedou Senátu, proto jsem Vás v dopise oslovoval pro tu chvíli pouze pane „senátore“, a ne pane „předsedo“,
i když jsem předpokládal, a tehdy dokonce i doufal, že tomu tak bude.

Když jsem dotyčný dopis psal, zároveň jsem uvažoval, jaká bude Vaše reakce. Připustil jsem dvě možnosti. Jednou z nich byla naděje, že k problému, který mne denně trápí, ba přímo irituje, zaujmete rozumné stanovisko a nějak se k němu vyjádříte,  pokud nebudete ochoten se v té věci přímo angažovat a přispět k tomu, abychom se i my Moravané v tomto státě cítili jako doma, stejně jako je to v plné míře dopřáno Čechům. Druhá možnost, o té jsem si ale myslel, že se k ni neuchýlíte, byla, že mne odbudete nějakou formální větou nebo nepodepsaným tištěným přáním k blížícím se vánocům, jako to udělal Váš kolega senátor Doubrava, reprezentující v v parlamentu zájmy Komunistické strany Čech a Moravy. Co jsem si ale vůbec nepřipouštěl, přesněji vůbec mě to nenapadlo, že byste můj dopis ponechal zcela bez odpovědi. Že byste moje moravské cítění a přístup k němu ze strany státu, zcela ignoroval.

Považoval jsem Vás, pane předsedo za moudrého a zodpovědného politika, který zastává určitá politická stanoviska, ale dovede zároveň pochopit, že v této společnosti se nacházejí i občané s odlišným přístupem k některým věcem. Nejsem jediným Moravanem, žijícím v této republice, nejsem jediným člověkem, kterého rmoutí a popouzí, jak se současný český politický mainstream staví k moravským záležitostem.

Zde na Moravě je celá řada spolků, které usilují o zásadní zlepšení současného postavení Moravanů a Moravy v tomto státě. Existuje Moravský kulatý stůl, který tyto spolky do jisté míry sjednocuje. Existuje 1.530 (sic) obecních a městských úřadů, které nejméně jednou do roka vyvěšují na svých budovách moravskou vlajku se žlutočervenou moravskou orlicí. 631 tisíc obyvatel Moravy a zčásti i dnešních českých krajů uvedlo při posledním sčítání lidu ve sčítacích arších moravskou národnost, což je 21-krát víc, než je domácích obyvatel Lucemburska. 108.469 občanů ČR uvedlo jako svůj mateřský jazyk nikoliv češtinu, ale moravštinu … Atd.

Jenže v tomto státě, v této tzv. „demokratické“ republice, to neznamená  nic. Všechno je tu jen a jen české. Česká republika, České dráhy, Česká pošta, Brno, Olomouc a Ostrava leží údajně v Čechách. Území celého státu bývá nezřídka nesmyslně a zcela v rozporu se zeměpisnou faktografií označováno jako Česká kotlina. Komenský, který Moravu nazýval svou matkou a rodné Moravě dedikoval své práce, cituji „Milé matce mé vlasti, zemi moravské, jeden z věrných synů jejích“, je dnes prezentován jako Čech – jaká urážlivá nestoudnost! Janáček, zakladatel Klubu moravských skladatelů, autor moravské národní opery Její pastorkyňa, je rovněž uváděn jako Čech, slezský bard Petr Bezruč,  jehož vlastenecký vztah ke Slezsku a k Moravě, a naopak až urážlivý k české metropoli, cituji: „té Maryně nad Vltavou“, je z jeho Slezských písní zcela patrný, je dnes oficiálně uváděn rovněž jako básník český. Etc. etc. etc. Morava, i když ji máme uvedenu hned v úvodu Ústavy, ze státní politiky zmizela. Či spíše naopak, nezmizela, ale je přímo programově odstraňována z povědomí obyvatel celého státu. I já jsem státem označován a uváděn ve statistikách jako Čech, ačkoliv proti tomu ve shodě s Listinou práv a svobod kategoricky protestuji.

Jak se s tím má člověk, který se necítí být Čechem, ale v návaznosti na tisíciletou moravskou historii, v návaznosti na někdejší vyspělou kulturní a politickou svébytnost své rodné země, v návaznosti na svůj vztah a z něho vyplývající závazek k moravsky cítícím rodičům, rodinné a rodové moravské tradici, v návaznosti k moravsky cítícímu laskavému panu faráři v rodné obci, který první léta svého kněžského života strávil v německém koncentračním táboře a zbytek života v komunistickém vězení, jak se má člověk, který se bytostně cítí být Moravanem, s touto státní a politickou ignorancí všeho moravského ustavičně vyrovnávat! A když se obrátí na nejvyššího představitele horní komory zákonodárného sboru, setká se s lhostejností.

Připouštím, ba teď již přímo očekávám, že Vaše reakce na tento můj dopis bude, pane předsedo,  stejná jako na ten předchozí. Pro ten případ uvedu již zde výrok moravského metropolity Mons. Františka Vaňáka, vysoce morálního člověka a statečného bojovníka proti komunizmu a proti všemu bezpráví:

„My Moravané jsme stále tím národem, který nese pečeť vyspělé kultury, vzdělanosti, pracovitosti a tvůrčí síly, ale také pečeť schopnosti být svorníkem vzájemného sblížení s ostatními národy, branou porozumění potřebného všem.“

PhDr.Jiří  K v a p i l
signatář Deklarace moravského národa