Pražské jaro, kterému se říkalo obrodný proces, mělo v Brně jinou tvář než v Praze. V mnoha bodech byla nálada a vůle vybudovat lepší společnost – stejná. Opojná chuť svobody, která skutečně připomínala jaro, jako období velké naděje. Jaro v plném proudu, vzrušující, kdy se vám chce létat.

V Brně, ale i jinde na Moravě se opět vzedmula touha po obnovení tisíciletých práv Moravy, tak překvapivě omezených už po vzniku Československa, navzdory daným slibům. A zašlapaným zcela po komunistickém puči v roce 1948. To byla ta jiná atmosféra tehdejšího svobodného nadechnutí celého státu, kterou jsme dýchali nejen v Brně, ale na celé Moravě a dokonce i v našem Slezsku. Tyto naděje ovšem nezmizely pod koly ruských tanků 21. srpna 1968. Byly odmítnuty jak z Čech, tak ze Slovenska už předtím. Jak už to bývá – těmi, kteří by měli být našimi nejbližšími. Těmi, co z nesvobodného postavení Moravy materiálně bezohledně těžili a zčásti těží dodnes … !

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa