Řekli o Moravě
Zajímavé citáty jsou k nalezení na stránkách spolku Moravský národní kongres:
„Morava je podivuhodná země už proto, že je a není.Kdysi v dávné historii, bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních.“
básník Jan Skácel,Vilenica ve Slovinsku, 1988
V souvislosti s povýšením olomouckého biskupství na arcibiskupství za českého krále a markrabího moravského Přemysla Otakara II. v roce 1267 vznikla i legenda O sv. Cyrilu a Metoději, patronech Moravy/ Legenda Moravica /“ ve které se uvádí:“ …Morava je země širá a utěšená, oplývající bohatstvím plodů…, obyvatelé vynikají krásou postavy, budící úctu, vážností mravů, muži jsou stateční, bojovníci znamenití, k dvorské službě uzpůsobeni a veškerým pěstováním svých zájmů tomuto světu připodobněni…Přeslavný národ moravský nikoli bojem, ale vírou …se stal národem svatým“
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno 1993
Moravské markrabství bylo jako instituce podle ustanovení Karla IV. lénem krále a Koruny Království Čech, reprezentantem celého soustátí byl však pouze král, markrabí a vévoda v jedné osobě, nikoliv čeští stavové, kteří si tendenčně zaměnili reprezentaci svého Království Čech s reprezentací celé Koruny. Proto jim Moravané v roce 1453 ústy Vaňka z Boskovic odpověděli:“Páni Čechové….k tomu se známe, že jsme úd Koruny, ale ve všem urození i v statcích i v místech tak svobodní jako vy páni čeští, ale nejsme žádní manové, než svobodní páni tak dobře jako i vy…“
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno 1993
Na zemském sněmu Moravského markrabství v Brně v roce 1550 za přítomnosti Ferdinanda I., krále Uher,Čech, markrabího Moravy atd. upozornil moravský zemský hejtman Václav z Ludanic v závěru své řeči že, Markrabství moravské jest země svobodná, má vlastní politická práva a svobody a nedá se o ně připravit…. Dříve Morava v ohni a popeli zahyne, než aby trpěla nějakého u víře nucení.
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno 1993
Na moravském zemském sněmu v roce 1585 v Brně se stavové Moravy ohradili výtce, že ostatní země České koruny jsou ochotnější v poskytování berní na válku s Turky, a nepovolili berni ani o groš vyšší než na sněmu předchozím. Zdůraznili, že Markrabství moravské jest sice předním údem Koruny Království českého, ale jinak zemí úplně svobodnou, která není povinna, aby se v něčem spravovala zeměmi jinými.
Havlík Lubomír E., Moravské letopisy, Brno 1993
Karel Starší ze Žerotína se prezentoval jako odhodlaný zastánce moravského zemského patriotismu, stal se vášnivým obhájcem zemských svobod a privilegií.V roce 1606 o Češích velmi trpce napsal: „Zdališ oni nejsou, kteří nám svobod našich závidí? Zdališ oni nejsou, kteří nás opanovati a sobě podmaniti obmýšlejí, aby sami hlavou a my ocasem království jejich zůstavali? Neboť jakkoliv se pěkně /stavějí/, jakkoliv lahodná slova od sebe dávají, jakkoliv mocným a upřímným přátelstvím se zavazují, nic není, já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, všudy námi zadní kouty vymetají.“
Obrana Karla staršího z Žerotína k panu Jiříkovi z Hodic, Chrudim, 1891, str.25
V roce 1618 protestanští stavové české a německé národnosti v Českém království povstali na obranu svobody vyznání v Čechách. Na výtky z Čech, že brání Moravě připojit se k českému povstání, prohlašoval moravský zemský hejtman Karel St. ze Žerotína, že proti Čechům ničeho neučinil, že nepovažuje jejich při za bezprávnou, avšak neschvaluje způsob, jakým ji vedou, neboť tím ohrožují okolní země a přispívají k záhubě celé říše. „Čechové se snaží stát slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní.“
Havlík Lubomír E. Moravské letopisy, Brno, 1993
Ve spisu Clamores Eliae z druhé poloviny šedesátých let 17.století,v jednom ze svých posledních děl v dekadenci Jan Ámos Komenský píše: Milé matce mé vlasti, zemi moravské, jeden z věrných synů jejich…“ a předmluvu ke spisu Unum necessarium z roku 1668 podepisuje dokonce jako J.A.Comenius Moravus.
Vlastivědný věstník moravský roč.XII/1970 str 285
Na základě konstitučního patentu v roce 1848 se utvořil nový zemský sněm Moravského markrabství. Na návrh Petra ryt.Chlumeckého sněm uzákonil, aby moravský jazyk v kostelích a školách, v úřadě a před právem s německým stejně se postavil. Podle J. Jungmanna byla tehdejší forma českého spisovného jazyka bližší jazyku moravské Kralické bibli než spisům českých Veleslavínových a mluvilo se vlastně řečí moravskou. A podle názoru K.Havlíčka byl spisovný jazyk v Čechách vlastně čistou moravštinou /Národní listy /
Havlík Lubomír E., Moravské letopisy, Brno,1993
Na schůzi pražské inteligence a měšťanů ve Svatováclavských lázních v roce1848 byl zvolen Národní výbor, který vyslal deputaci s peticí k císaři Ferdinandovi V., králi Uher a Čech a markrabímu Moravy. V petici požadoval Národní výbor státoprávní spojení Čech, Moravy a /moravského/ Slezska, obnovu Koruny Českého království v rámci Rakouské monarchie. V petici k císaři určoval pražský výbor též postavení Moravy: 1.Aby Moravanům táž práva udělena byla , kterých nabyli Čechové…, jak v ohledu na zřízení zemské, tak na zřízení obcí.
Aby Morava při této rovnosti práv zůstala nicméně samostatná. 3. Aby nejvyšší odpovědné ouřady pro Čechy měly i jejich záležitosti v obsahu svých povinností.. 4.Aby se výborové sněmu českého a moravského scházeli ke společné poradě. 5. Aby národ český a moravský navzájem zaručili sobě svobodu občanskou, jakož i rovnost národnostní. Zemský sněm Moravského markrabství adresoval císaři Ferdinandovi stanovisko k petici pražského národního výboru pokud šlo o Moravu. Ve stanovisku se uvádělo: Markrabství moravské bylo vždy zemí samostatnou a nezávislou na Čechách, i když zde vždy byl těsný svazek vzhledem ke stejné slovanské národnosti. Spojením s Čechami by byla porušena moravská ústava a samostatnost země. Proti spojení s Čechami hovoří i hmotné zájmy Moravy.
Také provolání Moravského zemského výboru připomínalo milovanou vlast moravskou a apelovalo na moravské politické vlastenectví. V provolání se uvádělo: Částka obyvatelů pražských od Jeho Císařské Milosti opětně u nás se neptavší, žádala, aby naše vlast moravská a všechny její záležitosti s Čechami spojeny byly, abychom naše vlastní zemské v Brně pozbyli a naše sněmy v Brně přestaly, abychom naše právo v Praze hledali a naše zástupce zemské dílem do Prahy poslali, slovem, abychom místo samostatné nepodrobené země s Čechami v jednu splynuli.Zapomněli ale, že Morava stejností jazyka a národností vždy sice s Čechami bratrsky spojena byla, že jsme my ale jakožto svobodný, od Čech nezávislý národ odvždy své vlastní sněmy a ouřady měli, že Morava tedy nikdy na své staré památnosti a svou samostatnost a svobodu naproti Čechům obětovati nemůže.
Havlík Lubomír E., Moravské letopisy, Brno 1993
V roce 1870 napsaly moravské katolické noviny Hlas, že „kdyby Morava měla záviset od Čech, veta by bylo po katolické víře našeho lidu, veta vůbec po víře a náboženství a – již proto nechceme slyšet o přivtělení k Čechám, poněvadž nechceme býti Husity“.
Časopis Matice moravské roč.XXXIII/1909, str,162-163
„Ti páni v Praze mají ten plán, že musí dřív každého ožebračit, o postavení i chlebíček připravit a pak si jsou jisti, že je bude slepě následovat … A jako to dělají s jednotlivci a s jednotlivými stavy, tak by to dělali i s celou zemí Moravskou. Aby se jim, když už by jednou ji měli v pazourech, nemohla vymknout, hleděli by jí pouštět žilou, vycecávat jí krev a udržovat li málomocnou. Kdo nemá síly, nemůže pomýšlet na odpor. To by očekávalo Moravu, kdyby se poddala Čechám.
Noviny Morava roč.II/1870, čís.17, str.1
„…moravská otázka je a bude opět zkušebním kamenem české politiky. Je proto žádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz aby se jí dostalo rozsáhlé autonomie, nejen politické, ale i kulturní.“
T.G.Masaryk, Problém malého národa.Čas 6, 1907, č.22
„Jedná se nám především o to, aby naše Morava neroztřískala se na několik krajů, které by nebyly ničím jiným, než několika kancelářemi…V intencích Moravy je, aby zůstala pokud možno celou. Ať se toto zřízení nazve župou nebo krajem, je lhostejno, ale nelze souhlasit, aby Morava byla zmalomocněna rozdělením…“
Noviny Moravská orlice 17.12.1919, str.106
Po volbách, které v Zemi moravskoslezské proběhly 14.října 1945, na ustanovující schůzi nového zemského národního výboru v Brně 31.října 1945 staronový předseda Zemského národního výboru prof. František Loubal ve svém projevu uvedl.„Při konečné úpravě ústavních poměrů budeme žádati, aby zemím připadla celá vnitřní správa, pokud si ji nevyhradí ústřední správa. V zemi pak chceme míti sněm s mocí zákonodárnou pro všechny věci, jež náleží do působnosti zemí, silný výkonný orgán zemskou hospodářskou radu a zemský správní soud. Naše věcná působnost musí býti ovšem zajištěna finančně. Při konečné úpravě budeme žádati opravdu finanční výsost pro zemi, aby mohla z ní též vyrovnávati rozdíly v poplatnosti podřízených svazků. Budeme při tom usilovati, aby výnos naší výroby byl zdaněn v zemi a pomocí účelné distribuce průmyslu vytvořena byla na Moravě a ve Slezsku daňová základna stejná jako v Čechách.“
Rovnost 1.11.1945, str 1
Na vykořisťování Moravy si předseda Zemského národního výboru prof. Loubal postěžoval také na stránkách pražského deníku národně sociální strany.“ Z oficiální zprávy o poradách o uhlí se například dovídáme, že domácí otop uhlím bude v Čechách kryt ze 30 procent a v zemi Moravskoslezské jen z 20 procent. Marně se táži proč? Či snad proto, že jsme proti zimě otužilejší? Když je někdo u nás na Moravě, tak plně chápe naše těžkosti a starosti, slibuje, že nesmíme býti odstrčeni, a najednou z úst téhož muže jedné ústřední rozdělovny pak čteme zprávu, že na nás zapomněl 10 procenty uhlí. A tak je to i v jiných případech, že se nám nedodrží sliby, které jsme ať přímo na Moravě nebo v Praze s kompetentními činiteli sjednali. Připomínám to také proto, aby i čtenáři v Čechách věděli proč se tak často ozývají ze země Moravskoslezské i nevrlé hlasy a brojí proti tak zvanému pražskému centralismu.
Svobodné slovo, 8.1 1946
Povalečné akcentování zemských práv, poukazování na odlišné moravské historické hranice a odlišný lidový svéráz mělo za následek, že členové centralistické komunistické strany, založené na direktivním řízení stále častěji vznášeli požadavek na zrušení zemského zřízení a nahrazení novou župní nebo krajskou správou. Naopak nejdůsledněji se za uchování historických zemí stavěla Československá strana lidová. Mimořádnou roli hrála i autorita předsedy strany msgra. Jana Šrámka, který se o uchování zemského zřízení osobně zasazoval.Proto také lidová strana před parlamentními volbami roku1946 se jako jediná dovolávala zemského zřízení a apelovala na zemský patriotismus Moravanů.“ MORAVA MORAVĚ! Chcete, aby bylo zachováno zemské zřízení? Chcete, aby Brno zůstalo hlavním městem země Moravskoslezské? Tedy volte číslo 2. Jedině Československá strana lidová se postaví PROTI ŽUPNÍMU ZŘÍZENÍ! Jedině Československá strana lidová je pro zachování zemské samosprávy a zemských celků. Moravané volí číslo 2.“
Národní obroda 25.5.1946
Když po volbách již v roce 1946 obsadili komunisté vedení Zemského národního výboru pro Zemi moravskoslezskou ztotožnili se zcela s úmyslem likvidovat zemské zřízení. O postojích tohoto komunistického vedení vypovídá i zdravice Klementu Gottwaldovi k jeho 52. Narozeninám z listopadu 1948, ve které jej ujišťovalo svým odhodláním urychleně vykonat „...všechny přípravné práce pro reorganizaci veřejné lidové správy, aby krajské výbory zahájily svoji činnost ve stanovených lhůtách a aby byly správou politickou v pravém smyslu slova a… kladným příspěvkem k společnému úsilí nás všech na naší československé cestě k socialismu“.
Rovnost 24.11.1948,str. 1
Jeden z prvních hlasů volajících po obnově zemského zřízení v Československu zazněl dne 2.dubna 1968, kdy u příležitosti 150.výročí založení Moravského muzea v Brně jeho vědečtí a odborní pracovníci vydali prohlášení, v němž se uvádí “ historická a kulturní existence Moravy je hluboce zakotvena ve vědomí všech občanů ČSSR . Vznikla přirozeným vývojem, její území tvoří geomorfologický, ekonomický a komunikační celek“ a dále požadovali obnovu Moravy v souvislosti s „očekávaným federativním zřízením čs. státu“.
Svobodné slovo, 3.4.1968, str. 1
4.dubna 1968 vystoupili v denním tisku s prohlášením brněnští spisovatelé mimo jiné Oldřich Mikulášek, Alena Bernášková, Jan Skácel, Josef V. Pleva, Zdeněk Pluhař, Jan Trefulka, Jaromír Tomeček a jiní, ve kterém protestovali proti diskriminaci Moravy a vyslovili názor, že náprava by se dala zjednat “ návratem k zemskému zřízení, v jehož rámci by se lépe rozvíjely skutečné potřeby kulturní a ekonomické oblasti, jíž Morava dlouhá staletí byla“.
Svobodné slovo, 4.4.1968, str.3
“ Neuvěřitelná centralistická tendence Prahy, jakýsi, morbus pragensis, hrozí beztoho vyústit v ten stav, že se za pár roků nebude obyvatel Moravy nebo Slezska cítit Čechem, nýbrž Moravanem nebo Slezanem.“
Svobodné slovo, 31.7.1967, st.3 Kubeš Vladimír: K státosprávnému uspořádání,
„Na Moravě nevzniklo zemské zřízení až za první republiky. Je to stará instituce. Její tradice přešla do přemyslovského státu… Zemské zřízení na Moravě nikdy neznalo separatismus… Moravské zřízení přežilo zlé dob. Ale jako bylo vždy protiváhou proti nezdravému či jednostrannému centralismu pražskému, bylo i typickou protiváhou proti centralismu vídeňskému. Dnes – v československém rozvlněném prostředí – by měla být Morava vyrovnávajícím činitelem. Soudím,že jestliže bude státní otázka položena na dvě závaží – Praha a Bratislava, nebude to šťastné“
Rovnost,13.4.1968, historik prof.Dr.Macůrek v besedě „Nad mapou Moravy a Slezska“
“ Vláda ČSR, byro ÚV KSČ i předsednictvo ČNR se přiklonilo k návrhu neměnit dosavadní organizační strukturu národních výborů v ČR s tím, že v řadě otázek bude nutno návrh dopracovat. Tím bylo vysloveno také stanovisko k návrhům na postavení Moravy a Slezska v rámci ČSSR, připraveným v roce 1968.“ Řekl místopředseda vlády České socialistické republiky Ladislav Adamec.
Rovnost 6.11.1969, str.4
„Již delší dobu můžeme pozorovat podivuhodný fakt, jak se z masových médií zdejších i zahraničních vytrácí historický a kulturně svébytný pojem Moravy. Morava se ze současných slovníků jednoduše škrtá, nanejvýš se připouští ve formě pěveckého sdružemí /Moravan/ nebo skupiny písní a tanců /Moravanka, Moravěnka/. Občas se můžeme ve sportovní rubrice brněnských mutací deníků Práce, Lidová demokracie atd. dočíst o tom, že moravské kluby slavně zvítězily.
A dost.“
Zdeněk Rotrekl, Existence Moravy ve střední Evropě, Střední Evropa,1/88,samizdat
„… vždycky jsem cítil ponížení, že musím do nějakých obskurních rubrik psát: národnost česká, když jsem Moravan, ne Čech…. Moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské Česko, ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu.“
Jiří Kuběna, básník,…vyznání moravské, Střední Evropa, 2/88,samizdat
My občané Moravskoslezské země, shromáždění dne 1.dubna 1990 v Kroměříži na Manifestaci „Moravskoslezská neděle“, uvědomujíce si svou zodpovědnost před tisíciletými dějinami této země, cítíce se zavázáni odkazem svých otců a odpovědni svým synům a vycházejíce z Deklarace lidských práv se usnášíme:
1.Požadujeme rehabilitaci samosprávy země Moravskoslezské, zrušené komunistickým vedením státu 1.ledna 1949.
2.Požadujeme nové státoprávní uspořádání, v němž by země Moravskoslezská měla rovnoprávné samosprávné a samofinancující postavení.
3.Za optimální považujeme řešení vnitřní struktury státu na spolkovém principu, jak je tomu ve vyspělých demokratických zemích…
4.Požadujeme rozvíjení staromoravských rostislavovských a cyrilometodějských tradic jako základnu moravské identity…
Kroměříž, Rezoluce ze shromáždění 1.4.1990
“ Nepochybně legitimní byl moravskými voliči podpořený požadavek Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti za Moravu a Slezsko na znovuobnovení samosprávných výsad, uloupených komunisty a nastolení zemského územně správního uspořádání, které s úspěchem fungovalo už za 1.republiky a na jehož nedostatky si nemohou stěžovat ani v sousedním Rakousku a Německu. K prvním reakcím patřilo v lednu 1990 vcelku pochopitelné: Počkejte, nejdřív se vypořádáme s bolševikem a pak přijde i na územně správní uspořádání. Měsíce plynuly, bolševik měl o 700 tisíc členů méně a z odpovědí vládních a hradních politiků byla stále cítit unuděná arogance, že už je zase ti Moravané něčím obtěžují, což brzy přešlo i na stránky centrálního tisku…Ono ani tak nejde o to přijmout beze zbytku všechny moravské návrhy, ale je nezbytně nutné o nich přinejmenším diskutovat, neboť jsou zaštítěny hlasy více než 1 milionu voličů, a nikoliv je arogantně smést ze stolu.
Bohumil Pečinka, Tož co Moravo, Studentské listy č.15/1990
Zrušení zemského zřízení poškodilo zemi Českou i Moravskoslezskou. Plná rehabilitace zemského zřízení na základě samosprávného principu bude definitivně řešena novou ústavou České republiky. Ještě předtím bude možné a nutné přijmout ústavní zákony, které budou definitivní řešení předjímat. Proto si právo rozhodovat o těchto otázkách vyhrazuje Česká národní rada a vyzývá Vládu České republiky k aktivní součinnosti.
Závěrečná část projevu předsedy vlády ČR Petra Pitharta ze schůze ČNR 3.7.1990
Vážené dámy , vážení pánové,
Národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska se v roce 1918 rozhodly spojit z vlastní vůle za tím účelem, aby vytvořily svrchovaný a samostatný stát s názvem Československá republika. Československo bylo uznáno za člena společnosti národů, za člena mezinárodních organizací a byly s ní uzavírány mezinárodní dohody a smlouvy. Nyní, kdy dochází k rozbíjení tohoto státu, nechce vládnoucí koalice přiznat lidu Moravy a Slezska práva, se kterými do společného státu vstoupil a kterých se nikdy nevzdal…
My, poslanci ČNR, zvolení ve svobodných volbách k zastupování a obraně práv občanů a národů prohlašujeme, že i nadále chceme žít ve společném státě založeném na občanské a národní rovnosti při respektování práva historického a přirozeného…
Svazek samosprávných a rovnoprávných zemí tvořících společný stát uspokojí naše požadavky a přispěje ke stabilitě a klidu.
Praha, Česká národní rada 28.10.1992
„Při podrobnějším studiu údajů uvedených ve statistických ročenkách a přepočtu na jednoho obyvatele lze zjistit, že na přímých investicích byla Země Moravskoslezská od roku 1968 do roku1989 okradena o více než 80 mld Kč, ze kterých zhruba rovným dílem byly posilovány investice na Slovensku a v Čechách. Údaje byly shromážděny koncem roku 1992 jako podklad pro zásady regionální politiky vlády ČR. Na základě těchto podkladů vláda zatím nepřijala žádná opatření.“
Miloš Skočovský, Morava ve státním rozpočtu ČR na rok 1994, Ročenka MNK, Brno l995
“ My členové Moravskoslezské akademie pro vzdělání, vědu a umění a její příznivci se dovoláváme zákona č. 198/1993/Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a žádáme Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunistického režimu, aby prozkoumal demokratičnost a právoplatnost aktu zrušení zemského uspořádání, konkrétně zrušení Moravskoslezské země i České země, které nastalo zavedením krajského zřízení k 1.1.1949 v době poúnorového totalitního režimu zákonem č.280/488. Podle cit.zákona č.198/1993/Sb. Šlo zcela evidentně o akt nedemokratický a protiprávní, spadající do kategorie programového ničení tradičních regionálních hodnot evropské civilizace.
Prohlášení Moravskoslezské akademie, Brno,25.9.1995
http://www.moravskykongres.cz/index.php/about