Vážení členové a příznivci Moravské národní obce (MNO), vážení Moravané!

Dovolte mi, jako již tradičně každý rok, abych našim členům a příznivcům poděkoval za vše, co pro Moravu a Moravskou národní obec v uplynulém roce vykonali. Uplynulý rok byl díky coronavirové infekci rokem zcela výjimečným, a věřím, že se již nebude opakovat. Opatření proti šíření infekce nám velmi ztěžovala naši práci a zabránila i uspořádání Výroční členské schůze.
Proto nebudu hodnotit, čeho jsme letos dosáhli, přestože se máme čím chlubit. Jen dokončení učebnice dějepisu „Morava do roku 1860“, která je nyní v tisku, považuji za velký úspěch.
Rád bych se věnoval události, která nás čeká na jaře příštího roku. Je to „sčítání lidu“. Tato státem organizovaná akce, nám jako jedna z mála umožňuje přihlásit se k naší národnosti a zvolit si i pojmenování svého rodného jazyka. Je proto důležité oslovit co nejvíce našich spoluobčanů, aby si tuto možnost i velký význam jejího poselství uvědomili a využili ji. Jednou z metod je osobní přesvědčování v širokém okruhu vlastních příbuzných, přátel a spolupracovníků. Úspěšné přesvědčování vyžaduje i jasné a podložené argumenty. Uvádím zde myšlenky a fakta, se kterými pracuje a kterými se řídí MNO.

Původní vnímání novodobých národů, na kterých byla vystavěna Evropa 20. století, bylo založeno na nacionální doktríně z 19. století, která národ viděla v podobě nepřetržité historické linie – „Národa jako díla božího“, do kterého se člověk rodí a jenž lze definovat podle vnějších znaků. Zkušenost z reality dvacátého století vedla nejen k odmítnutí nacionalismu a nacionální doktríny, ale ověřila i skutečnost, že národ nelze objektivně definovat podle vnějších znaků. Moderní národ je proto v současnosti vnímán jako společenství obyvatel určité země, aktivně se hlásící k této zemi, k její kultuře a historii. Do takového národa se člověk nerodí, jeho součástí se vědomě stává. Současný moderní národ je tedy definován vědomým rozhodnutím jeho příslušníků se do něj přihlásit. Je tedy logické a oprávněné považovat se za Moravany. Máme svojí zemi s více než tisíciletou historií, svébytnou kulturu a ke svému národu se hlásíme.
Na tyto myšlenky navazuje i vnímání jazyka. Ten, jako jeden ze základních projevů národní kultury, je i jedním z jeho pilířů. Jazyk na Moravě se po staletí vyvíjel ve styku s jazykem Čech. Jejich blízkost vyústila ve společnou spisovnou formu, na které postupně pracovali vzdělanci obou zemí. Společným vrcholem se stala tzv. „kraličtina“, jazyk Bible, vzniklé na počátku 17. století v moravských Kralicích. Ta je základem i současného spisovného jazyka obou zemí. Tento jazyk byl téměř do konce 19. století znám jako moravština na Moravě a čeština v Čechách. Teprve nastupující agresivní český nacionalismus konce 19. století postupně přejmenoval vše původně moravské na české. Odlišnou v obou zemích dodnes zůstává používaná hovorová řeč. Její rozdíly jsou dány jednak odlišnou charakteristikou moravských nářečí oproti českým, ale především odlišnou melodikou řeči. Moravská melodika známá z moravských lidových písní a proslavená dílem Leoše Janáčka je natolik specifická a zcela odlišná od té české, že má charakteristický odraz i v používané hovorové řeči.
Pojmenování jazyka je čistě politickou záležitostí, o čemž svědčí čtyři kodifikované názvy OSN pro srbochorvatštinu, proto je oprávněné nazývat naši řeč moravštinou. Společnou spisovnou formu českomoravštinou, případně moravskočeštinou. Zúžení názvu na češtinu by znamenalo souhlasit s krádeží kulturního odkazu našich předků.

Na závěr bych rád popřál všem našim členům a příznivcům i všem Moravanům do nového roku 2021 hodně zdraví, štěstí a spokojenosti i osobních a pracovních úspěchů. Osobně věřím, že rok 2021 bude pro nás mnohem šťastnější a úspěšnější než ten letošní.

Ing. Jaroslav Krábek
předseda Moravské národní obce