Střibrna medajla Moravy
Seděl sem kusek pod sochu Jezusa Kristusa vysoko nad městem Puerto Plata. To pry bylo misto, kaj tu poprve přistal Kryštof Cholumbus. To je ten, co podle Ružičkove cestuje vodovodem. Dělil sem se s mistni zlatu mladeži o flašku rumu značky Barcelo. Oni řadili na skejtbordach, holky tleskaly po každem vydařenem skoku, ja čuměl dolu na Puerto Plata a čital jakesik kokotiny na iDnesu.
„Dejte si rum se sprajtem, seňor, je to zajimavějši jak kuba libre,“ přišla za mnu vyžrana, osumnactileta mulatka a podala mi jakysik drink podezřele barvy.
Nechutnalo to zle.
„Čemu si taka vyžrana?“ zeptal sem se ji česky a oči zabořil do mist, kaj se jeji boky nechtěly vejit do kalhotek a přetekaly přes utahnuty pasek kajsik pryč.
„No estoy gordo,“ pochopila asi moju otazku a zrobila dva kroky pryč. Pak se vratila a zeptala se: „Vezmete si mě do Evropy, seňor?“
„V žadnem připadě. Si tlusta, blba a neumiš žaden středoevropsky jazyk. Co bys u nas dělala, ty hydro?“ otazal sem se ji s usměvem. Usmala se tež, bo nerozuměla ani slovo.
„Přišla vam zprava, seňor!“ vyskočila radostně, když se z mojeho počitača ozvalo cinknuti.
Napil sem se ruma ze sprajtem a odevřel mail. Gratulujeme vam. V anketě Osobnost Moravy 2020 ste obsadil střibrnu pozicu za panem Romanem Horkym. Přečital sem celu zpravu, ale o žadnem finančnim ohodnoceni se tam nepsalo, což mě zklamalo. Kura, k čemu se robi take ankety, když nesu schopni ani zrobit chlebičky, anebo mi poslat par desitek tisic na rum?
A jak je možne, že su až střibrny? Kdo to je ten Horky?
Vzhledem k temu, že poslucham Ramštajn, nemohl sem se divit, že neznam jakysik Kamelot a Romana Horkeho. Navic vzhledem k jeho polityckym nazorum ho v radyjach nepušťaju, bo tam furt dokola pušťaju Kryštofa, Klusa a Kollera. Tuž a tak zme si s hispaňolsku mladeži poslechnuli posledni skladbu Kamelota, keru v našich radyjach neuslyšite.
„Dost dobre, seňor,“ okomentovala skladbu tlusta osumnactka. „Robite u vas dobru muziku,“ pohladila mě po plešate lebce a naskočila na skejta.
„Pusťte ještě cosik od vas, seňor,“ požadal mě černy synek z Hajty a nabidnul mi cigaro.
Zapalil sem ho a vyfuknul do třicetistupňoveho vedra husty dym z poctiveho hispaňolskeho tabaka, nekurveneho žadnym chemickym sajrajtem z eurosajuza. „Nemate sto pesos, seňor? Zašel bych kupit novu flašku rumu,“ obratil se na mě synek, kery posluchal songy kajsik ze vzdalene jižni Moravy.
„Tumaš dvěstě synku. A važ si teho, že žiješ v take svobodne zemi. Asi neviš, co ti řikam, ale pochopiš to, až tě tvoja vlada o tu svobodu připravi.“
Usmal se, zebral dvě sta pesos a valil do šopu. Podival sem se z kopca dule. To su para Doksy. Na kopcu nad Puerto Plata se dozvim, co je to Kamelot a Roman Horky. Rad sem druhy. Bo ten synek si to zlato zasluži. To musim vědět, přestože raději poslucham ramštajny.
Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Puerto Plata