Dnešní ateistická představa o svátku Svatého Mikuláše (6.prosinec) je naprosto scestná. Není to jen o dětech, ale o celé rodině a životě každého člověka. Naši předkové Moravané vnímali Svatého Mikuláše jako člověka, který miloval Boha a podle jeho příkladu chtěli žít.

Než vešel Mikuláš do světnice hospodář ho požádal, aby se modlil za něj a jeho rodinu u Boha. Vyznal se, že On hlava rodiny hřešil a slíbil se polepšit. Zároveň si manželé před Mikulášem navzájem obnovili manželskou věrnost a požádali jeden druhého o odpuštění. Poté byli přivolány děti a ty se zpovídali svatému Mikuláši, který je pochválil nebo pokáral. Celá rodina i s Mikulášem se modlili k Pánu Bohu za požehnání jejich domu a celé rodině.
Mikuláš chodil sám, poté s andělem, až později se přidal čert, který hrál naprosto druhořadou roli a byl spíše ozdobou. Děti se na Mikuláše dříve těšili a měli z něj respekt než jak tomu je dnes.
Čerti z Vídně, kteří k nám přijíždí na Moravu, degradují tento svátek. Je to obdoba halloweenu než připomínka Svatého Mikuláše, který miloval Boha.

Motto na závěr: „Připomínka Svatého Mikuláše byla pro naše předky Moravany duchovní oslava, která rodinu stmelovala a posilovala“.

Antonín Ševčík , signatář Deklarace moravského národa