Tvůrcům učebnice pro Moravu

Dobrý den,

s radostí jsem si před několika měsíci přečetl zprávu, že v lednu 2021 vyjde učebnice dějepisu obsahově zaměřená na Moravu. Celý její název zní Moravské dějiny do roku 1860, jejím autorem je Ondřej Hýsek. Objednal jsem si dva výtisky, které jsem netrpělivě očekával. Když ke mně knihy konečně dorazily, hladově jsem je prolistoval a ve volných chvílích selektivně pročítal.

Je to nepochybně velkolepý počin, který je zejména po grafické stránce velice zdařilý – spousta obrazového materiálu dělá učebnici přitažlivou. Tímto chci všem, kteří se podíleli na jejím vzniku a vydání poděkovat. Nicméně, ač jsem se s knihou prozatím seznámil jen zběžně, dovolím si  konstruktivní kritiku. Některé věci mě totiž zamrzely.

Nabyl jsem dojmu, že autoři si až příliš všímali politicko-kulturního dění na Moravě v různých historických údobích (s cílem vyzvednout vazby na Vídeň a zdůraznit rozdíly mezi Moravou a Čechami), přičemž stranou jejich zájmu zůstal život prostého lidu a události, které jej poznamenaly. Učebnice je plná neznámých, cize znějících jmen kulturních činitelů, stavitelů, literátů, zakladatelů různých moravských institucí apod. s vazbami převážně na Brno a Olomouc. Pozornost autorů je až příliš fixována na Brno či, dejme tomu, jižní Moravu, takže dění ve vzdálenějších koutech země je zmiňováno jen povrchně a někdy i chybně.

V učebnici je například jen letmá zmínka o valašských povstáních za Třicetileté války, která byla habsburskou mocí brutálně potlačena: „Jan z Rottalu valašské povstalce porazil a asi dvě stě jich bylo popraveno“. Skoro to vyznívá, jako by autoři s Janem z Rottalu sympatizovali. Nezasloužily by si tyto události větší pozornost? Už proto, že šlo o nejbrutálnější exekuci v dějinách českých zemí! Co je proti tomu poprava 27 „českých“ pánů na Staroměstském náměstí, která je nám jako hororová scéna s příchutí národní tragédie každoročně připomínána. Přepisuji z webu http://www.valasi.wbs.cz/Historie.html:

„Poslední boj valašských povstalců se odehrál u Vsetína dne 26. ledna 1644. Padli v něm jejich vůdcové, velitel mušketýrů z Lednice, dva švédští praporčíci s většinou švédských vojáků a velký počet povstalců. Ti, co nebyli zabiti, se rozprchli do hor, lesů a vesnic, kde byli honěni jako divá zvěř, zabíjeni a zatýkáni. 15. února 1644 –Rottal jich dal, jako zástupce habsburské moci, podle svého hlášení popravit na 300 – naražením na kůl, čtvrcením, oběšením, stětím. Na Vsetín se muselo dostavit značné množství popravčích. Většina z rebelů skončila na vsetínském popravišti Šibeňáku, jiní v Brně, kam byli v provazech a v řetězech dovedeni. Další povstalci byli pro slabost pověšeni cestou do Brna. Přímo ve Vsetíně popravy trvaly čtyři dny. Mnoho Valachů uteklo do Uher (na Slovensko). Trestná výprava byla vyslána i na lednické panství v Pováží, které Valachům pomáhalo.“

Nebo jiná historická událost, která zůstala stranou pozornosti autorů učebnice: tragický boj Valachů a Kopaničářů s Turky v Hrozenkovském průsmyku. Odkaz: https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/vyroci-bitvy-s-turkem-v-hrozenkovskem-prusmyku.A131005_1984736_zlin-zpravy_ras

Nebo, abych nevzpomínal jen Valachy, k nimž náležím: Co třeba stětí čtyř set mužů, žen a dětí pod zámkem Nový Světlov za vpádu Bočkajovců?  Nebo odvlečení 12 000 obyvatel jižní Moravy do otroctví za vpádu Turků a Tatarů? Tak kruté události, jaké zažila Morava, v Čechách nenajdeme. https://www.lidovky.cz/nazory/petracek-dvanact-tisic-otroku-z-moravy-otrokarstvi-ve-stredni-evrope-neni-cernobile.A200617_084719_ln_nazory_rkj

Neboli pokud jde o popis života moravského lidu různých etnik (Valachů, Kopaničářů, Hanáků, Horáků…) a událostí, které jej krutě narušily, je pro mě nová „učebnice pro Moravu“ zklamáním. Co mě ovšem vyloženě „nadzvedlo“, je zmínka o lašských Hodslavicích v souvislosti s Františkem Palackým. Proč, proboha, autoři učebnice, užívají pojmy, v nichž evidentně sami nemají jasno? Co mají Hodslavice společného s Lašskem?! Pocházím z Hostašovic, sousední vesnice – do Hodslavic jsem krátce chodil do školy. Žijí tam členové mé rodiny, jsou tam pochováni moji předci.

Jaroslav Štika, etnograf, folklorista a někdejší ředitel rožnovského skanzenu píše ve své knize Valaši a Valašsko toto: „V okrese novojičínském z roku 1933 pak stojí: ,Laši sebe nazývají Valachy, poněvadž slovo lach ( = lump) je urážkou.‘ K Valašsku řadí Hodslavice, Hostašovice, Starý Jičín, Jičinu, Lhotu Starojickou (s tratí Na salaši), Mořkov, Štramberk a Veřovice.‘“ A na jiném místě: „Mezi obyvatelstvem nebylo výrazného regionálního povědomí; odmítali označení Laši, které považovali za urážku, a přikláněli se spíše k Valachům.“

Mimochodem, z Hodslavic pochází také spisovatelka Jaroslava Grobcová (za svobodna Hubová), žena, která dlouhodobě propaguje Moravu svojí literární tvorbou a veřejnou osvětovou činností.

https://www.astrovikend.cz/person/jaroslava-grobcova/

Tolik tedy k mým prvním dojmům z nové „učebnice pro Moravu“. Věřím, že další dojmy, až se pustím do pečlivé četby, budou už jen pozitivní. Moc bych si přál, aby v dalším vydání učebnice, byly nedostatky, na které jsem poukázal, odstraněny. Jinak však tento počin s povděkem kvituji.

S pozdravem Mgr. Pavel Hub

20. února 2021